Back to Top

Oddíl Vlčci

Kronika Olší

Naše 48. schůzka - 16.9.2021 - Draci

Dnešní schůzku jsem věnovala výrobě draků a to hlavně s ohledem na nestálé počasí a předpověď deště. A protože školní rok je v plném proudu, objevili se u našich vlčků první nemoci a neduhy. Proto se nás sešlo o poznání méně, než minulý týden. Mravenci: Julinka, Máťa, Stázinka a Pepík, Lišáci: Tobík, Vašík, František, Míša a Rostík, Veverky: Amálka, Anetka, Barunka, Barča a Ellinka. Protože je podzim výroba draků se přímo nabízí. Takže jsem rozdělila děti do 4 týmů - 1. tým vedla Klárka a byla v něm Amálka, Anetka a Barča, 2.tým vedla Lenka a byli v něm Stázinka, František a Míša, 3. tým byla samostatná jednotka Rostík a Barča a poslední tým jsem vedla já a byli tam Ellinka, Julča, Tobík, Vašík a Máťa. Nejprve jsem dětem vždy ukázala, jaký bude postup a oni pak pokračovaly samy. Nejprve bylo potřeba spojit dřevěný kříž, udělat zářezy a pak natáhnout šňůrku. Pak už se postupy lišily, někdo obkresloval draka na papír a někdo se pustil do ocasu. Dětem i dospělým to šlo velice dobře. Netrvalo to dlouho a klubovna byla plná draků. Naposled bylo potřeba draky namalovat a hlavně se domluvit na společném obrázku. Celou schůzku jsme zakončili společným fotem. Draky jsme nechaly v klubovně doschnout a pokud bude příště počasí, zkusíme je pustit, věřím, že určitě budou krásně létat. A Rostíkovi s Baruškou patří veliká poklona, protože zvládli draka udělat úplně sami.

 

Naše 47. schůzka - 9.9.2021 - záchranná stanice Telč

Je tu další školní rok a já jenom budu doufat, že bude v mnohém lepší než ten minulý. Budeme doufat, že se budeme moci normálně scházet, bez omezení a vládních nařízení a zákazů. Na první schůzku jsme vyrazili do záchranné stanice v Telči. Sraz byl před stanicí v 16:00 hod.. Sešli jsme se v hojném počtu - mravenci: Julinka, Natálka, Máťa, Rozárka, Rozárka, Honzík, Stázinka a Pepík, lišáci: Tobík, Filda, Vašík, František, Tomášek, Rostík, Míša a Hynek, veverky: Ellinka, Štěpánka, Kačenka, Natálka, Barča, Amálka, Anetka, Sofinka a Nikolka. No bylo nás požehnaně. Ve stanici nás přivítal pan Dvořák, který dětem pověděl o významu záchranné stanice, co má stanice za úkol i jak se chovat, když najdeme zraněné či opuštěné zvíře. Pak nám ukázal i zvířátka v záchranné stanici - jak již domácí, tak ta divoká, děti měly možnost vidět poštolky, výra, kunu, motáka, káně i krkavce. Jako bonus nám pan Dvořák dal ptačí peří, které využijeme na poznávání dravců. Poté se děti mohly ještě podívat na shozy zvěře a zkusit si zatroubit na roh, což nejvíce ze všech asi šlo Vašíkovi. Poté jsme se s panem Dvořákem rozloučili a slíbili jsme mu, že mu nasušíme nějaké pečivo pro zvířátka. Zbytek schůzky probíhal před záchrannou stanicí a děti kreslily křídami zvířata, kdy některé byly velmi povedené. Příští schůzka už nás čeká tradičně na Olší a já se už nemůžu dočkat.

 

1.8.-14.8.2021 - TÁBOR - STAROVĚKÉ ŘECKO

Letos jsme se vydali na tábor do starověkého Řecka, kdy kromě Olympiády nás čekal i úkolo od samotného Zeuse - najít a zavřít Pandořinu skříňku.

 

Naše 46. schůzka - závěr 24.6.2021

Sotva jsme se po veliké pauze začali scházet, je tu poslední schůzka v tomto školním roce, který byl více než netradiční. Na poslední schůzku mají děti připraveno slavnostní ukončení na hřišti, kde na ně kromě nejrůznějších dobrot čeká i pizza. Sešli jsme se v následujících počtech mravenci: Julinka, Máťa a Stázinka, veverky: Amálka, Adélka, Kačenka, Štěpánka, Baruška a Ellinka, lišáci: Tobík, Vašík, Hynek, Míša a Franišek. Bilancujeme nad uplynulým rokem a povídáme si o táboře, který nás čeká. U toho baštíme, až nám břicha pomalu nestačí. A abychom jenom nejedli a nefutrovali se, rozhodneme se na hřišti trošičku uklidit, rozdělujeme se na holky a kluky a prvním úkolem je vysbírat sportovní vybavení - schválně,který tým bude úspěšnější. Děti běhají a nosí vše, co některé děti nechaly venku, a že toho bylo plno. O fous vyhrávají kluci, přichází úkol č. 2, který tým nasbírá na hřišti více odpadků, a to na plné čáře vyhrávají holky. A protože nás na táboře čeká olympiáda, co se trošičku nepřipravit? Soutěžíme ve visu, kde děti předvádějí neskutečné výkony a taky ve dřepech a dalších disciplínách. Ani se nenadějeme a je tu konec schůzky. Takže ahoj a na táboře se budeme těšit.

 

 

Předtáborová brigáda na srub a jednodenní výprava v jednom :) - 18. - 20.6.2021

Konečně se můžeme sejít i jinak než na schůzce, je tu výprava, pro většinu sice jednodenní, ale i tak. Jelikož letos realizujeme první vlastní podsadové stany, je třeba tyto natřít, a nejlépe to půjde na srubu, kde je plno místa, zázemí a zároveň je sem naplánovaná sobotní jednodenka. Kromě podsad se musí do tábora stihnout postavit i Řecký chrám, takže je to jasné. Před výpravou a po ní proběhne i předtáborová brigáda. Sraz na srubu je od 15 hod. nicméně já, Baruška, Ellinka i Julinka na místo dorážíme již po druhé hodině. Odemykáme srub, vybalujeme věci a chystáme ležení. Ještě je čas tak hledám místo pro chrám a chystám ho - vymetám šišky a klacky a taky doslova pižlám pařez, co překáží. Ještě nemám hotovo a na místo přijíždí Bára s Nelinkou. Bára staví stan a Nelinka blbne s holkama. Pak už sedíme, jdeme mrknout do severáku a pořád čekáme na Petra a podsady, když v tom píííp - sms - Píše Petr, zdržím se, dorazím v 17h. Baruška už je nervózní a nemůže se dočkat. Na místo přijíždí Stáňa s návštěvou a tak je doprovázíme část cesty ke Kotrbě, my se za silnicí otáčíme a jdeme zpět, kdy cestou nahoru uklízíme z cesty všechny klacky a musím říct, že holčičky to vzaly fakt poctivě. Na srubu probíhá malá svačina a konečně přijíždí i Petr. Začíná akce "Z". Natíráme podsady a je tolik malých pomocníků, až na mě ani nevyjde štětec :) Na místo přijíždí, respektive přichází i Iva s Kubou a Domčou, takže štětců je fakt málo :) Musím ale říct, že se děti snaží a moc jim to jde. Mezi námi, podsady vypadají úplně úžasně a jsem moc pyšná na všechny, kdo se zapojili do schánění peněz, nebo kdo jakkoliv pomohl. Děti to po nějaké době přestává bavit a užívají si hraní na srubu a my pokračujeme, dokud všechny podsady, nejsou jednou natřené. Druhý nátěr bohužel nejde udělat, takže končíme. V tu chvíli na místo dojíždí Rampa, Rozárka, Rostík, Nikolka a Áďa, ale je moc pozdě začínat stavět chrám. Takže rychlá večeře a pak už alou začít uspávat. Ráno někteří vstávají už o půl sedmé a tak připravujeme snídani pro všechny - chleba s ramou a tvrdým sýrem a pak pokračujeme v natírání stanů. Postupně se budí všichni ze srubu, takže před 9h již jsme vzhůru a po snídani všichni. I poslední stany mají nátěr hotov a tak bude zbývat už jen jedna strana. Do tábořiště se postupně trousí jeden vlček za druhým - Jířa, Vojtíšek, Pepíno, Šimon i Simča, Viktorka, Ellinka i Maxík, Natálka, Kryštof i Viktor, Natálka, Tobík i Sofinka, Kačenka s Mirkou i Štěpánka s Pájou. No je nás tu požehnaně, někteří jsou už jako doma, jiní tu jsou úplně poprvé. Nechám všechny ještě rozkoukat, ale pak již pískám nástup, všechny s Jířou vítáme, vysvětlujeme jim co nás čeká a na co dát pozor, přeci jenom se tu bude i pracovat. Pak už vyrážíme si prohlídnout tábořiště - pěkně latrýny, srub, jídelnu, umývárku, louku i táborový kruh. Zde si sedáme a já a pak Jířa přestavujeme postupně všechny vlčky. Bavíme se také o táborových řádech a povinnostech. Následuje svačina a pak výprava do okolí - na zříceninu hradu Janštejn, kdy po cestě zkoušíme oddílové signály. Na Janštejně po skupinkách lezeme na věž. Poté se vracíme zpět a čas do oběda krátíme stavěním domečků a pevností, a musím říct, že děti byly velice kreativní :) Na místo dojíždí i Lenka, Fanda, Stázinka, Pepík a Vašík. Už se i ozývá motorovka a Rampy koncert může začít, chrám doslova roste před očima a musím říct, že Rampovi, Petrovi, Pepínovi a Šimonovi to jde skvěle a Stánička jim taky je co platná. Oběd byl vynikající, jen Stáňa a Bára místo jídla natírají poslední nátěr na podsady. Po poledním klidu vyrážíme k hraničnímu potoku se trochu osvěžit, cestu si opět krátíme signály ... (schovat se) a -. (nástup). U touláků zastavujeme si a vysvětlujeme si, proč je potok hraniční. Odkládáme u boudy věci a alou do potoka. Než jsem se nadála byl zástup vlčkou v potoce a pěkně hurá po proudu. Některým se brouzdání v potoce doslova líbilo a je fakt, že netrvalo dlouho a byli tu první, co se v potoce zmáčeli víc, než chtěli. Když jsme dostatečně ochlazeni, sedíme u touláků a díky Pepínovi a Šimonovi si pochutnáváme na výborných sušenkách. Dokonce jsme na boudě objevili vážku těsně po vylíhnutí a tak jí můžeme sledovat pěkně zblízka až do chvíle, než jí uschnou křídla a vydává se do světa. Po příchodu do tábořiště pijeme a děti posilněny ovocem jdou do táborového kruhu. Zde celý den shrnujeme, dětem rozdáváme sladkou odměnu a také obálky. V každé obálce je pozvánka na tábor, která každá má jednu ze 4 barev. A děti i my se dozvídáme rozvržení skupin pro letošní tábor - modří - Mykéňané, fialoví - Trójané, červení - Sparťané, žlutí - Athéňané. Pak už každý čas krátí jinak a postupně začínají děti odjíždět. Na místě zůstavají Bára, Baruška, Ellinka, Julinka, Iva, Kubík, Dominik, Rostík, Rozárka, Nikolka, Nelinka, Rampa a babi Andrea. Bára a Iva dodělávají chrám, respektive pobíjejí jeho zadní stěnu prkny, samosebou za asistence dětí, Rampa se naopak chopil přípravy večeře (špekáčky na vidlích), docela jsme si to chlapsky a žensky rozdělilii :) Po večeři se jedeme koupat ke Kotrbě, což bylo po horkém dni naprosto skvělé. Kotrba byla teplá a mokrá až na dno, vůbec se nám odtud nechtělo. Po příchodu ještě pokračujeme v obíjení chrámu a pak poměrně brzo zalézáme na kutě. Ráno vstáváme o poznání déle a jsme v jednom kole, přenést podsady na louku na sluníčko, sbalit, umýt nádobí, uklidit srub i okolí....a pak dlouhé čekání na Rampu, odjel pro náhradní bombu, ale vůbec se nám nevracel a celá stavba stála na něm. Během dopoledne odjíždí holky Vokřínkovi s tatínkem, pak odjíždí i Bára Vidláková. Když přijíždí Rampa vrháme se do práce. Kolem poledne už odjíždí Iva s klukama a pak babička s dětma, zůstávám jen já a Rampa a z posledních zbytků materiálu doděláváme chrám. Poté už odjíždí Rampa s Áďou a já s holkama dodělávám poslední práce a pak odjíždíme do Jihlávky vráti klíče od srubu Tondovi. Byl to moc hezký víkend.

 

Naše 45. schůzka - vodní bitva - 17.6.2021

Další čtvrtek je tu a máme tu tropický den. Co podnikneme, abychom se úplně neuvařili??? Než dojdem do nejbližšího lesa, budeme úplně zavaření. Chvilku přemýšlím a napadá mě vodní bitva, to by se mohlo dětem líbit, a je rozhodnuto! Scházíme se v těchto počtech veverky: Barča, Ella, Julča, Emička, Stázinka, Kačenka, Rozárka, Nikolka a Štěpánka. Lišáci: Kubík, Vašek, Máťa, František, Míša a Rostík. Dnes mám i parťáka Rampu a taky skvělou asistentku pro plnění balónků  - Danču (moc děkuji). A aby to nebylo jen tak, musí si děti munici - balónky zasloužit. Plní různé úkoly, jako třeba oběhnout hřiště, udělat dřepy, lehy/sedy, kliky, vylézt na horolezeckou stěnu i se třeba sklouznout, krom úkolů odpovídají i na spoustu zapeklitých otázek na téma, co se učíme ve vlčkách - takže například ze zdravovědy, mapa, morseova abeceda, stopy, rostliny, nářadí i třídění odpadu,myslím, že jsme na nic nezapomněli. A zase je musím pochválit, děti byly úžasné a zase nebylo nic, co by nevěděli (krom snad holubinky :) ). Za každé splnění úkolu či správné odpovědi dostávají balónky. Poté se přesouváme jedno družstvo k jedné brance, druhé družstvo k druhé brance a na hvízdnutí můžeme začít! Suchý nevyvázl nikdo, ani já - přijde mi, že jsem byla nejlepší terč :) potom už se jen převléct do suchého a ještě chvilku si užíváme na hřišti - střílí se z luku, hází se na koš, jezdí na klouzačce, hraje se v písku i se hraje fotbal. Konec schůzky je tu a příště nás čeká poslední.....to to zase uteklo!

Naše 44. schůzka - balení věcí - 10.6.2021

Týden utekl jako voda a zase je tu čtvrtek a naše pravidelná schůzka. Venku je nádherně, takže mě hned napadá, konečně si postavíme ten stan, který loni kvůli dešti několikrát nedopadl. Ve středu večer balím doma vše, co budeme potřebovat, abychom se naučili správně sbalit batoh, spacák i postavit stan. Ve čtvrtek se scházíme v těchto počtech - veverky: Ellinka, Barča, Julinka, Stázinka, Štěpánka a Natálka. Lišáci: Tobík, Vašík, Máťa, František, Tomášek, Míša a Hynek. Ještě nejsme ani všichni a začíná pršet, co pršet začíná lít jako z konve. Úprkem mizíme na hřiště, kde jsem naštěstí vše rozložila pod střechou, takže pohoda pohoda, v klidu v klidu. Jsme vlčci a my si vždycky poradíme. Začínáme tím, co máme mít s sebou sbalené na schůzku, na jednodenní výpravu i na výpravu na celý víkend, ukazujeme si KPZtku a slibujeme si, že si ji příští rok (pokud nás zase covid nezastaví) společně vyrobíme. Pak už následuje balení spacáků a všichni se toho zhostili velice dobře. Pak následuje balení batohu na vícedenní výpravu. Děti správně místo kufru berou krosnu a taky vytřídí věci, co do batohu nepatří. Někomu líp někomu malinko hůř, ale všem se nakonec batoh sbalit podaří. Pak už jen umět postavit stan! I to se nám daří - krom teda vypnutí - protože to na zámkové dlažbě fakt nejde :) Děti jsou opět naprosto úžasné a vše zvládají skvěle. Schůzku zakončujeme soutěží, kdo nejdéle vydrží ve visu a já jsem se nestačila divit. Rekord měl Tomášek, který vydržel téměř dvě a půl minuty. Ale nebyl sám, komu se podařilo pokořit hranici 2 minut, byl to i Vašík a Barča a Hynek k tomu neměl daleko. I já jsem se nakonec nechala strhnout a byla jsem ráda za 1 minutu a 2 sekundy :) ještě budu muset potrénovat. Schůzka končí a také přestává pršet, uvidíme, jaké počasí bude příští týden.

Naše 43. schůzka - oheň - 3.6.2021

Je tu další týden, prázdniny se nezadržitelně blíží a my máme další naši schůzku. Počasí nám naštěstí přeje, svítí sluníčko a v podstatě je oproti minulým několika týdnům nezvyklé horko. Měla jsem spoustu nápadů, co dělat, nicméně vzhledem k teplotě, se dnes uchýlíme do stínu lesa. Scházíme se před úřadem opět ve 4hod. odpoledne. Ještě před schůzkou si Fanda stihnul parádně rozbít koleno, takže jakož to pacient, zůstal odpočívat doma. Jinak jsme se opět sešli v hojném počtu. Veverky: Baruška, Julinka, Emička, Stázinka, Natálka, Štěpánka, Nikolka, Kačenka, Rozárka, Anetka a Amálka. Lišáci: Vašík, Máťa, Pepík, Tomášek, Hynek, Míša a Rostík. Tak jak loni kluci válcovali holky, tak po covidové přestávce to je naopak. Na nic nečekáme a vydáváme se směrem na kameňák. Po příchodu si děti usedají na lavičky kolem ohniště a já zjišťuji, že jsem doma nechala klíče od boudy, naštěstí je hezky, tak přístřeší před deštěm dnes jistě potřebovat nebudeme. Vysvětluji dětem, jak se dělá oheň a co je k tomu zapotřebí. Respektive se dětí ptám a ony mi to říkají, nosí jednotlivé věci - jako chrastí, březovou kůru i klacky. Vysvětlujeme si, kde se může oheň dělat, a kde ne a taky kdy by se oheň rozdělávat neměl. Taky si něco málo říkáme o popáleninách a bezpečnosti u ohně. V mezičase Hyneček objeví mrtvého slepýše a tak se všichni kocháme a i největší strašpytlové se odvažují si ho pohladit. Já asi 20x zopakuji, že slepýš není had, ale ještěrka se zakrnělými nožičkami. Pak už přijde na věc samotné opékání špekáčků. Dětí je tolik, že máme málo opíkáčků a tak vyhlašuji soutěž, kdo nepeče, staví z přírodního materiálu domeček nebo pevnost. Což vyburcovalo některé děti, co opékaly špekáčky k tomu, aby ho opekli co nejrychleji, aby mohly také stavět. Baruška třeba razí teorii, co je černé, to je opečené, a za chvíli se k ní přidává i Hynek a jeho rohlík. Za chvíli jsou děti po jídle a už zde začínají růst domy a pevnosti různých velikostí i tvarů. Vše zpestřuje Emička slovy mám klíště a já jsem ráda, že máme s sebou lékárničku - vytahuji jedno, dvě, tři klíšťata a říkám si, kde ta holka před schůzkou chodila....když nakonec vytáhneme Emičce 8 klíšťat, už jenom kroutím hlavou. Musela jsem jí jednotlivá místa označit dezinfekcí betadine (žlutí), aby maminka doma věděla, kde všude klíšťata měla. Naštěstí nikdo jiný si kamaráda z lesa neodnesl. V 17:45 hod. ukončuji soutěž a musí uznat, že všechny stavby jsou parádní a zaslouží si odměnu - příště budou bombóny. Pak už se všichni vracíme zpět a můžeme se těšit na příští týden!

 

Naše 42. schůzka - morseova abeceda - 27.5.2021

I tento týden nám přeje počasí a venku je nádherně, svítí sluníčko, a když trochu fouká, je moc hezky. Scházíme se ještě v hojnějším počtu než minule - veverky: Barča, Ellinka, Julinka, Emička, Stázinka, Nikolka, Rozárka, Štěpánka, Kačenka, Atetka i Amálka. Lišáci: Tobík, Kubík, Vašík, František, Pepíček, Míša, Hynek a Rostík. Tentokrát jsme vyrazili na kopec nad Olším, kde se pálí čarodějnice. Po cestě do kopce jsme dělali zastávky a opakovali jsme si kytičky. Když jsme konečně vystoupali na kopec posadili jsme se a trochu se posilnili. Já jsem dětem začala vyprávět o morseovce, o tom, že se tak kódují písmena abecedy, a že se to celé dělá pomocí teček a čárek. Pak už jsme u slov zkoušeli vytleskávat počet slabik a taky děti poznávaly, zda se jedná o krátkou či dlouho slabiku, tedy zda to bude tečka nebo čárka. Dětem to moc šlo a taky si hodně pamatovali již z minulého roku. Pro děti byla potom připravena hra. Rozdělili se na 2 týmy - lišáci a veverky a měli za úkol v okolí najít svou zprávu (oranžový nebo zelený papír), která byla rozstříhána na 5 dílů. Když zprávu našli, museli ji složit a nalepit na čtvrtku. Pak už nezbývalo nic jiného, než zprávu vyluštit. V nedalekém lese pak byly na stromech pověšeny na čtvrtkách písmena abecedy, pod nimi pomocné slovo a taky jak se píše v morseovce. Děti neúnavně běhaly a hledaly všechna písmena. Nakonec se jim téměř současně podařilo vyluštit zprávu, ve které byl poslední úkol. Musely z přírodního materiálu vyrobit obrázek našeho oddílového znaku - tj. lesní moudrost s vlčí stopou. A musím říct, že se toho oba týmy chopily úplně skvěle a jejich výtvory stály za to. Pak už jsme si povídali o tom, co to ten náš oddílový znak znamená. V závěru schůzky jsme si ještě zkusili morseovku v praxi, kdy jsem střídavě pískala signály schovat se (...) a nástup (-.). A dětem to moc šlo, Vašík dokonce se schoval tak, že by ho vůbec nikdo nenašel. Pak už jsme přes lanové hřiště vyrazili zpátky do Olší a už se těšíme na příště.

 

 Naše 41. schůzka - opakování - 20.5.2021

Hurá je to konečně tady, po téměř půl roce se může opět scházet na schůzkách i akcích a můžeme společně vyrážet na výpravy do přírody, učit se i tvořit, sportovat i hrát hry. Je to sice podmíněno několika opatřeními, ale ty lehce zvládneme, a pokud nám bude přát počasí, jistě vše proběhne bez chybičky. První schůzka měla proběhnout již před týdnem, ale počasí se rozhodlo, že bude pršet a pršet a pršet, a vzhledem k tomu, že na úřad kvůli epidemii nesmíme, musela se schůzka zrušit a mě nezbylo nic jiného, než netrpělivě sledovat počasí. Sraz byl v 15:50 hod. u úřadu případně 16:00 hod. u penzionu u Posádů. V 15:45 se obloha zatáhla a začaly padat první kapky vody. Byla jsem zoufalá, nicméně asi za 2 minuty přestalo pršet a obloha se začala projasňovat, schůzka bude!!! Jelikož družinka mravenečků dostatečně poporostla, můžou její členové doplnit lišáky a veverky, proto od teď máme pouze 2 družiny. Dokonce máme nové členky do družiny veverek. Na schůzku dorazili - veverky: Barča, Ella, Julinka, Emička, Nikolka, Anetka, Amálka, Štěpánka, Rozárka a Kačenka, lišáci: Kubík, Vašík, Máťa, Frata a Rostík. No sešlo se nás požehnaně a to tady nebyli zdaleka všichni. Pro děti jsem připravila procházku na psí hřbitov, kdy po cestě plnili zadané úkoly, kterých bylo celkem 11, na konci je čekala sladká odměna. Trošku jsem se bála, abychom vše do 18 hod. stihli, přeci jen to byla procházka na 4 km. Nicméně děti plné energie vyrazily tak, že jsme je museli zastavovat, aby tolik neběžely. Plnili všechny možné úkoly - sledovaly pochodvé značky, zopakovaly si důležitá telefonní čísla, šly po stopách, poznávaly rostliny, houby, lesní plody, stromy, ale i zvířata žijící u vody. Dokonce musely vydržet na další stanoviště jít naprosto potichu, aby dostaly sladkou odměnu a musím říct, že to zvládly úplně všichni. Taky luštily morseovku, četli z mapy, rozhodovaly co patří do KPZtky a co ne, no prostě plnily jeden úkol za druhým a šlo jim vše naprosto skvěle. I novým členkám, které se ihned perfektně zapojily a vůbec nebylo poznat, že jsou s námi po prvé. Na psí hřbitově jsme postavili mohylu, vyfotili se a dokonce jsme našli i "kešku". Cestu zpět nám krátiy další úkoly a pak jsme u posedu nalezli sladkou odměnu ve formě lentilek. Dokonce jsme měli ještě deset minutek čas, tak jsme navštívili lanové hřiště, pak už zpátky na úřad, rozloučit a můžeme se těšit na příští týden.

 Zdobení stromečku 24.12.2020

Již trošku tradičně jsme se sešli na Štědrý den na úřadě v 10h. Letošní zdobení stromečku bylo ale zase o trošku jiné. Na to, že tradičně chybí sníh už jsme si tak trošku zvykli, že by ale mrholilo, to se ještě nestalo. I přes nepřízeň počasí dorazila Baruška, Ellinka a Julinka a taky Tomášek s Natálkou a teta Renča. S malým zpožděním pak Rampa, Linda, Rostík, Nikča, Rozárka a nově i Áďa, sestřenice dětí. Děšť nedéšť, vypravili jsme se na Kameňák zakrmit zvířátka. Netrvalo dlouho a byli jsme na Kameňáku, sice nás nebylo moc, ale i přes to se v krmelci objevilo snad všechno, od suchého pečiva, semínek pro ptáčky, mrkve, kaštany, salát, jablka, brambory….no snad vše na co si můžete vzpomenout. Dokonce kousek od nás proběhly dvě srnky. A protože počasí bylo opravdu špatné a pršet začínalo čím dál více, přesunuli jsme se zrychlenou chůzí zpět na úřad. Po cestě se Ellinka s Tomáškem strkala tak, že Ellinka skončila celá v největší kaluži a musela se komplet převléci. No hlavně že se nestalo nic horšího. Na úřadě jsem se osušili a než se ohřál oběd – bramborový guláš, tak se hráli hry – multitrio les. Dětem se to moc líbilo a ani moc nechtěli hru kvůli obědu přerušovat. Nakonec ale všichni guláš snědli a dospěláci si i přidali. Po obědě jsme ještě chvíli poseděli, hráli jsme znovu hry, malovali si a cpali se cukrovím, abychom se v 13:30 hod. rozloučili, popřáli si krásné Vánoce a každý se odebral domů. Snad se v novém roce co nejdříve zase sejdeme.

 40. schůzka - Vánoční schůzka 2020

Sotva jsme minulý týden začali znovu chodit na schůzky, už je před námi poslední schůzka v tomto kalendářním roce. Navíc epidemiologická situace se stále zhoršuje a kdo ví, jak to s námi bude v novém roce. Tentokrát jsme se sešli v těchto počtech: mravenci - Rozárka K., Rozárka V., Julinka, Máťa a Stázinka, (Pepík), lišáci: Tobík, Vašík, Tomášek, František, Rostík a Hynek a veverky: Baruška, Ellinka a Nikolka. Schůzku jsme začali ozdobením malého umělého stromečku. Děti se do toho daly s vervou a tak za chviličku už stromeček byl nazdobený a rozsvícený. Pak si každý vybral svou skořápku a svíčku a vyrobili jsme si lodičky. Ty jsme poté pouštěli v hlubší pánvi. To děti moc bavilo a každý nakonec měl alespoň tři lodičky - prostě jedna nikdy nestačí. V mezičasech jsme uzobávali cukroví, taky slaňáky a taky nějaké to ovoce a zeleninu. Kdo chtěl vědět jak na tom v novém roce bude, rozkrojil si jablíčko a já můžu říct, že alespoň půlka z nás bude v novém roce zdravých. :) a ta druhá půlka jablíčko nerozkrajovala, aby jste si nemysleli, že měli křížek. A protože se čas nachýlil, odebrali jsem se před úřad, kde jsme prskali prskavky, na to se děti těšily moc a zase, kdo neměl alespoň tři, jako by tam nebyl. Následovalo zpívání koled, především rolničky, rolničky a pak už jsme se přesunuli zpátky na úřad. Zde na nás pod stromečkem čekala hromada dárků od vlčkovského ježíška. Byly zde notýsky, oddílová trička i čepice, knížky, tripexeso i kartičky s ptáky. Děti si hnedka vzali své notýsky a začali si je různě zdobit a malovat a na úřadě bylo najednou téměř hromové ticho. Musím říct, že mi zde bylo moc krásně a už se těším, až příští týden vyrazíme na štědrý den zdobit stromeček. 

39. schůzka - opékání buřtů

Hurá, hurá, hurá – konečně po víc než dvou měsících se můžeme sejít a podniknout něco vlčkovského. Je pravda, že můžeme jenom ven, protože 10lidí uvnitř bychom naplnili víc než dvakrát, ale my vyrážíme ven i přes nepřízeň počasí. To nám opravdu nepřeje, do tří hodin je relativně dobře, ale poté už začíná mrholit. I přes to všechno se scházíme v neuvěřitelných počtech – mravenci: Julinka, Natálka, Máťa, Stázinka, Rozárka, Áďa a všichni držte se Pepík (kterému mu byl pouhý jeden týden a byl to tak nejmladší vlček na schůzce vůbec), lišáci: Vašík, Jáchym, Kryštof, František, Tomášek, Rostík a Nikolas, veverky: Barča, Ellinka a Nikolka. Déšť nás nezastavuje a vyrážíme na kameňák, kde rozděláváme oheň a rodiče opékají buřty a děti si užívají volnosti v lese. Na jídlo se přesouváme do boudy, kde šero řešíme baterkami v mobilních telefonech. Musím uznat, že dát si takhle špekáček 10.12. má své kouzlo. Po jídle děti opět mizí v lese a my je už téměř ve tmě nemůže dostat zpátky na úřad. A to musím podotknout, že v tuhle chvíli už hustě prší. Naštěstí děti mají zimní oblečení a kombinézy, které nepromoknou. Na úřadě zůstávají některé děti a jiné odjíždí už domů. Děti hned malují a opět stejný problém, nemůžeme je dostat domů…..není se čemu divit, po dvou měsících…. Slibuju jim na příště vánoční schůzku a poté se už opravdu rozloučíme.

 

38. schůzka - stromy

Září uteklo jako voda a je tu říjen a naše první říjnová schůzka. Krom schůzek jsme měli na konec října a začátek podzimních prázdnin naplánovanou další výpravu na srub. Minule jsme si to moc užili a tak jsme si to chtěli co nevidět zopakovat. Vše se ale nakonec vyvinulo úplně jinak. Teď ale zpátky ke schůzce. Říkala jsem si, že bude škaredé počasí a tak si na úřadě vyrobíme draky a půjdeme je nějakou další schůzku pouštět, ale počasí bylo naopak moc hezké a tak jsem své plány musela přehodnotit. Sešli jsme se v těchto počtech – mravenci: Julinka, Máťa, Stázinka, Rozárka, lišáci: Vašek, František, Rostík, Míša B., Míša, Nikolas a Hynek, veverky: Barča, Ella, Emička a Nikolka. Hned co se nám povedlo se sejít jsme vyrazili k Horálkům na sběr kaštanů. Zde Ondra vylezl na kaštan a několikrát zatřásl a tak bylo hned co sbírat. A děti začaly připomínat mravenečky, kteří hledají v trávě perličky. Taška se začala po chviličce plnit kaštany. Musím děti pochválit, v trávě snad nezůstal jediný kaštan. To budou mít zvířátka v zimě radost. Potom jsme se přesunuli na sportovní hřiště a zde si zahráli několik her. Závěr schůzky už jsme strávili na úřadě, kde jsme podle větví poznávali snad všechny naše stromy a keře (jen Olše a Jilm chyběly….je pravda, co by dělala Olše na Olší J). Děti měly za úkol přiřaďovat lístečky k příslušným větvičkám a musím je opět pochválit, i takový akát, jasan nebo třeba hloh nakonec určily. Myslím, že i někteří dospělí koukali, jak jim to šlo. V šest hodin jsme se rozloučili a nikoho by ani ve snu nenapadlo, že se uvidíme až po víc než dvou měsících. Další schůzku jsem musela zrušit, jelikož jsem měla holky v karanténě a všechny další naše akce – schůzky i výpravu na srub už zrušila vládní opatření. Je to letos opravdu zvláštní rok, kdy se musíme vyrovnat s nemožností se scházet a podnikat spolu dobrodružství. My se ale nedáme a vydržíme!

 

 37. schůzka - lanové hřiště

První schůzka po výpravě byla pochopitelně plná dojmů a zážitků z uplynulé výpravy. Děti byly rozjívené a venku bylo stále příznivé počasí a tak jsme mohli vyrazit ven. Tentokrát jsem dala na přání dětí, které nezvolily nic jiného než lanové hřiště. Sešli jsme se v hojném počtu, mravenci: Julinka, Máťa, Stázinka a Natálka, lišáci: Vašík, Tobík, Filda, Tomášek, Rostík, Míša B., Míša, Nikolas a Hynek, veverky: Barča, Ellinka, Emička a Nikolka. Je pravda, že nám trvalo poměrně dlouhou dobu než jsme se sešli, což je trošku nešvar letošního roku, sraz je o půl páté a stejně dřív než ve třičtvrtě nevyrazíme. Budeme muset na tom zapracovat, jelikož na schůzku máme hodinu a půl a takto se zbytečně připravujeme o čas. Po cestě jsme si opakovali různé věci, jako jsou především stromy a rostliny a taky houby. Děti byly plné energie a tak jsme na lanovém hřišti zvolili nejprve běhací rybičky rybičky pojďte domů, následovaly další hry a úkoly. Nejvíce se dětem líbilo, když mě mohly trefovat šiškami J. Poté si někdo užíval lanových překážek a někdo si zahrál na schovávanou. A jelikož už byl závěr září, pomalu se začalo v lese smrákat. Vypravili jsme se tedy zpět, kdy jsme si po cestě zopakovali signály tichou poštou. Na úřadě jsme si ještě připomněli, že v neděli nás čeká Olešský desetiboj. Pak už jsme se museli rozloučit. Bohužel epidemiologická situace se zhoršovala a po poradě se starostou obce musel být desetiboj zrušen a už podruhé přesunut na neurčito. My ale vydržíme a snad na jaře se desetiboje dočkáme. 

18.-20.9.2020 – výprava na srub

Hned v září jsme naplánovali výpravu na srub. Po pravdě se nám po tábořišti moc stýskalo a těšili jsme se na víkend s kamarády, i s těmi, co s námi na Olší na schůzky pravidelně nejezdí. Sešli jsme se v následujícím pořadí, vlčci Olší: Barča, Ellinka, Julinka, Vašík, František, Stázinka, Rostík, Nikolka, Rozárka a Bára, Rampa a Lenka, vlčci Jihlava: Vojtíšek, Verča, Natálka, Ellinka, Anička, Pepíno, Jířa a Petr. A pak vlčci a další kamarádi, kteří s námi na schůzky pravidelně nejezdí, ale rádi se přidají na oddílové akce, přijeli Brňáci J Miška, Dáša, Kubík a Ivča a pak Julča s Kubou a ani vedoucí tábora Kočka nechyběla. Někdo přijel v pátek, někdo až v sobotu, někdo v sobotu odjel a někdo až v neděli, to ale není důležité a vypsání by trvalo půl stránky. Důležité je, že jsme se v dobré náladě sešli v pátek odpoledne na srubu. První na místě byly holky z Brna, pochopitelně, mají to nejdál J následovaly je Bára a holky a až poté konečně dorazila Jířa s dětma a klíčema J My si čas na klíče krátili sbíráním hub, které byly doslova na každém kroku. Hned jak to šlo, otevřela se brána a pak už i srub. Připravovali jsme ležení, děti běhaly po okolí a i na dřevo jsme stihly dojít. K večeři jsme si opekly buřty a jen co se setmělo, zahnali jsme děti do postele. Pohádka nesměla chybět a ani o písničku děti ochuzené nebyly. Pak následovala rada dospělých a večerní posezení a klábosení. Ráno vstávali první jihlavští vlčci a tak se s Jířou postarali o výbornou snídani – chleba s marmeládou. Po nezbytné ranní hygieně a snídani, jsme vyrazili na dřevo a poté už jsme rozděleni do dvou skupit – jihlavská a olešská – vyrazili na šipkovanou s úkoly. První volila trasu jihlavská skupina a musím říct, že se toho vůbec nebála. Terén byl velice náročný, řekla bych, že místy až drsný, kdy jsem obdivovala těhotnou Lenku, že zvládá v tomhle terénu s břichem vůbec jít a taky jsem obdivovala děti, že vůbec dokáží nějaké šipky objevit. Dokonce i nějaké úkoly jsme splnili, ale je fakt, že pak jsme sešli ze značené cesty a došli jsme k toulákům, kde jsme chtěli zkusit najít šipky na cestě. Za boudou ale čekala druhá skupina a tak jsme věděli, že jsme u cíle. U touláků jsme posvačili a role si pro změnu vyměnili. Snažili jsme se šipky dělat velké a čitelné, aby se už bloudění neopakovalo. Děti to bavilo a tak připravily spoustu úkolů, jako jít po čtyřech, nasbírat šišky, šiškami trefovat Petra….a tak…..Aby jste si nemysleli, Petr u touláků hodil Dášu do potoka a ona se musela i s Miškou vrátit  zpět, tak jsme mu to chtěli trošku oplatit! Po návratu na srub byl výborný oběd – sekaná se sýrem a brambory. Následoval polední klid, který každý vyplnil jinou činností, někdo odpočíval, někdo střílel lukem, jiní vegetili na louce. Po obědě se k nám přidal ještě Maty, vnouček Julči. Odpoledne následovala bojová hra v severáku – boj o vlajky. Úkolem bylo získat z vytyčeného prostoru všechny vlajky a nenechat se chytit. Jednou útočily děti na dospěláky, jindy dospěláci na děti. Vše se několikrát opakovala a já jsem si říkala, že nevím, kdo večer odpadne dřív! Po svačině totiž následovala příprava na Olešský desetiboj, který nás za týden čekal. Pro děti bylo připraveno sedm disciplín (běhání jsme záměrně vynechali, protože si ho při sportu užily až až) – skok, vis, lehy/sedy, dřepy, hod, lukostřelba a hod na přesnost. U každé disciplíny byl dospělák a děti dostaly kartičky a jednotlivé disciplíny obcházely. Dočkali jsme se mnoha nečekaných výsledků, kdy i třeba malá Julinka udělala za minutu přes 30 lehů/sedů, Pepíno byl skvělý ve dřepech, Nikolka ve visu, no prostě, nebyl tu nikdo, kdo by v něčem nezabodoval. Dokonce i dospěláci se nechali vyhecovat a Petr se pustil do dřepování, kdy udělal 50 dřepů, no na Pepínových 100 neměl a Bára chtěla porazit Petra, tak dřepovala a dřepovala, což po téměř probdělé noci nebylo vůbec jednoduché, ale 49, 50,51,52….je to tam teď klidně může umřít, ale ne…..ona pokračovala až na 101, kdy se s klepajícími nohami sesunula (stehna cítila ještě týden po výpravě J ) a aby toho nebylo málo přišla Jířa a vystřihla asi 130 dřepů a vypadalo to, že se ani moc nezdadýchala….no co Petře….budeš muset ještě trénovat. Poté děti obdržely diplomy a někteří začali odjíždět. Pro ostatní byla nachystána večeře. Poté jsem si myslela, že děti odpadnou, ale ony neúnavně běhaly, střílely z luku a jinak si hrály, takže do pelechu jsme je museli zahánět. Po o poznání klidnější noci následoval budíček a klasický nedělní program, balení, úklid, jídlo a odjezd. Bára a Jířa ještě na místě zůstaly a šly s dětma na procházku na Janštejn a do severáku na houby, evidentně se jim domů vůbec nechtělo, a není divu!

36. schůzka – oslava

Dnešního dne jsme měli na schůzku vyrazit na hřiště v obci a zasportovat si, zkusit si splnit nějakou zkoušku z odborky sportovce, ale vše bylo nakonec úplně jinak. Počasí ten den bylo opravdu hodně vrtkavé a tak chvilku bylo celkem hezky a chvilku lilo jako z konve. Takže jsme program přesunuli na úřad. A jelikož má v záři narozeniny Emička i Kubík Svátkovi, chtěli připravit pro vlčky malou oslavu. Maminka i s oběma oslavenci připravila na úřadě dobroty, ovoce, dort i dobré pití a tak přicházející vlčci se už nemohli dočkat. Dorazily i další nové tváře, tak doufám, že se jim s námi bude líbit. Mravenci: Julinka, Stázinka a Máťa, lišáci: Kubík, Rostík, Míša, Fratišek, Vašík a nováčci Míša a Nikolas, veverky: Baruška, Ellinka, Emička, Nikolka a nová posila Maruška.  Schůzku jsme začaly oslavou, protože děti by se stejně na nic jiného nesoustředili. Zazpívali jsme písničku hodně štěstí zdraví a předali drobné dárky. Pak už Emička rozdala dort a děti jedly, pily a bavily se. Po nějaké chvíli jsem začala lehce s opakováním z minula. Natrhala jsem si do košíčku pár hub (mezi nimi i mochomůrku či holubinku) a zkoušela jsem, jestli si děti něco pamatují. Musím je pochválit, protože věděly vše a tak jsem zařadila i poznávání fotografií, poté i zvířat a rostlin. Po tomto opáčku jsem se ptala, zda si pamatují, co je potřeba si sbalit na schůzku, co na jednodenní výpravu a co na výpravu na celý víkend. Sem tam si někdo přibalil něco, co zase tak úplně nepotřeboval, ale ve směs to bylo vše dobře. Dokonce si i pamatovali, co je KPZtka a co v ní má být a hned to pohotově vysvětlovali novým členům. Pak jsem všem připomněla, že zítra odjíždíme na výpravu na srub, a že se na všechny moc těšíme. Bylo vidět, že natěšená nejsem sama, že jsou natěšené i děti a i někteří rodiče. Venku se mezitím udělalo hezky a tak jsme posledních dvacet minut strávili venku za úřadem, kdy jsme novým členům ukazovali naše oddílové signály nástup -. a schovat se … Po prvé tápali i ostřílení táborníci, když jsme vše ale zopakovali po třetí, to by jste koukali, jak všichni věděli co mají dělat. Kdyby si nenachýlil čas konce, možná bychom tam běhali ještě teď.

35. schůzka  – houby

Konečně je to tady, je po prázdninách a my se můžeme opět scházet k naší činnosti. A jelikož je podzim, houbařská sezóna je v plném proudu, jen na čase si zopakovat houby. Ještě před schůzkou vyrážím na obhlídku okolí a nacházím nemalé množství hub – křemenáče, kozáky, praváky, ale i bedly, hřiby hnědé, mochomůrku červenou a taky mnoho dalších. Letos jsme začátek schůzky prodloužili až na 16:30, aby stíhala i Emička, která před tím ještě chodí na florbal. Hned na první schůzku se nás sešlo dost, mravenečci: Julinka, Natálka, Máťa, Stázinka a i Rozárka K., lišáci: Tobík, Vašík, Filda, Frata, Rostík a Tomášek, veverky: Barunka, Ellinka, Emička a Nikolka. Na začátku jsme si řekli, co je dobré mít na houbaření na sobě a proč a také do čeho houby sbíráme a do čeho ne. Zopakovali jsme si také, jak se v lese chováme, a že houby které neznáme, nesbíráme, ale ani do nich nekopeme. Šli jsme stejně jako loni, cestou kolem hřiště, kdy už u posledních chalup v ulici, jsme našli první kozáky a křemenáče, u křemenáčů byla cedulka, „to jsou naše houby na našem pozemku“, té jsme se zasmáli a pokračovali ke kontejneru a dále k rybníkům Na Bejkovci. Lísek pod kontejnerem byl z pravé strany plný hub a našli jsme od hadovky počínaje po praváky konče. Jen na hrázi rybníků na nás čekalo nemilé překvapení. Hříbky, které tu ještě před hodinou rostly, někdo stihl posbírat, a tak tu na nás čekala jen hromada odkrojků. Ale vlčci i přes tohle všechno našli dva zapomenuté praváky a nejmíň dva kozáky. Pak ještě zaběhnout na rožek pro bedly a zase pěkně s úlovkem zpátky na úřad. Časově jsme to měli tak tak, na úřadě ještě houby hezky rozdělit a pak už byl čas se rozloučit. 

27.7.-8.8.2020 - Tábor - Zlatá Horečka

 

Procházka na psí hřbitov – 30.6.2020

Jelikož nám naše čtvrteční schůzky chyběli, rozhodli jsme se, že se sejdeme a vypravíme se na malou procházku po okolí Olší. Sešli jsme se v následujících počtech: Baruška, Ellinka, Julinka, Tomášek, Natálka, Renča, Hynek a Jana. Od úřadu jsme vyrazili kolem lanového hřiště a Vokřínkovi studánky do zdejších lesů. Už po cestě jsme zjistili, že hub roste plno a začali jsme je sbírat. Našli jsme bedly, praváky i pančáky, dokonce i pár lišek. Pochod nám díky tomu trval o trošku déle, ale nám to vůbec nevadilo. Počasí nám přálo a v přírodě je prostě krásně. Už z dálky bylo vidět, jak uprostřed lesa vedle cesty trčí obrovský trojúhelníkový kámen. Psí hřbitov, takové tajemné místo. Hyneček sbírá „kešky“ a tak jsme mu pomohli tuto „kešku“ najít. Hyneček s maminkou nám potom vysvětlili princip „keškování". Cestou zpět jsme opět sbírali houby, bylo jich tolik, že jsme to málem ani neunesli J. Celou procházku jsme zakončili na hřišti, odkud jsme děti zase vůbec nemohli dostat domů. Už se všichni těšíme na tábor, už aby to bylo.

 Naše 34. schůzka - vyhodnocení celoročního bodování

A je tu konec školního roku a tím i našich schůzek. Dnešní schůzku jsem kromě her venku taky měla v plánu taky vyhodnoti celoroční bodování. Dorazili jsme v těchto počtech, mravenci: Natálka, Julinka, Máťa a Stázinka, veverky: Emička, Ellinka, Baruška a Nikolka, lišáci: Vašík, Filda, František, Tomášek, Rostík a Hynek. Hned po příchodu děti viděly na stolech rozložené ceny za celoroční bodování a mohly si je prohlédnout. Já už jsem měla bodování vyhodnocené a jako takovou malou pomocnou berličku měla sloužit znalostní soutěž na hřišti. Děti soutěžily a bojovaly jako o život a vůbec si užívaly krásný slunečný den venku. Tedy tentokrát s malým rozdílem, že se pořád ptaly, kdy už půjdeme pro ceny na úřad. Vítězem celoročního podování, kde hrála roli účast, plnění úkolů i znalosti, vyhrál Rostík a v těsném závěsu za ním byla Baruška, Ellinka a Nikolka. Ceny byly ale nachystány pro všechny, bez ohledu na umístění. Jen vybírat si mohli chodit od prvního místa. Byly zde knížky o přírodě, omalovánky, fixy, pexesa, tvořivé sady…co jen si člověk může představit J Každý vlček se těšil, až na něj dojde řada. Závěr schůzky již patřil užívání si dárků a cen. Všem moc děkuji za úžasný rok plný poznání a zážitků a jsem ráda, že jsme to i přes karanténu zvládli!

Naše 33. schůzka - palačinky

Tentokrát jsme sešli v této sestavě, Mravenci: Stázinka, Julinka, Natálka a Máťa. Veverky: Emička, Ellinka, Baruška a Nikolka. Lišáci: Rostík, Franta, Filda, Vašek, Tobík, Kubík a Míša. Počasí dneska připomínalo spíš aprílový duben než půlku června. Jak kdyby si to počasí letos vyměnilo. Dubnová karanténa byla samé slunce a zato červen je ubrečený, až hrůza. Ještě že máme tolik témat, které můžeme podnikat, i když je škaredě. Na dnešek jsem zvolila odbornost kuchtík a výrobu palačinek. Je to letos podruhé, kdy se „vaření“ věnujeme a vím, že děti to moc baví a ještě raději jsou, když se pak můžou pustit do jídla. Hned jak jsem dětem oznámila, že budeme vyrábět palačinky, bylo to jako v úle. Jeden odvažoval mouku, jiný cukr, někdo se učil rozbíjet vajíčka, jiný nalíval olej a mléko. Když došlo na mixování, vyzkoušeli si to postupně všichni, takže naše palačinky byly nepromixovanější na světě. Potom už následovalo samotné dělání palačinek v palačinkovači, kde si každý svou palačinku vyrobil. Kdo zrovna nedělal palačinku, krájel jahody, či chystal šlehačku. V jednu chvíli jsem si říkala, že je velká škoda, že nemáme alespoň 5 palačinkovačů. Fronta ještě nebyla u konce a byla tu další na přídavek. Dokonce jsme museli udělat novou dávku, kterou bravurně a bez pomoci a radění zvládla Emička s Tobíkem! Klobouk dolů, jak si vše krásně zapamatovali! Nakonec bylo palačinek tolik, že Vašík s Máťou ještě vzali domů taťkovi k večeři! Všichni ostatní si dnes večeři doma odpustili .

 

Naše 32. schůzka - rostliny

Venku je krásně, a proto dnešní schůzku strávíme venku. Sešli jsme se v následujících počtech, Mravenci: Julinka, Natálka a Máťa. Veverky: Nikča, Barča, Ella a Emička. Lišáci: Rostík, Míša, Filda, Vašík, Tomášek, Kuba a Hynek. Rostík, Vašík i Filda se pochlubili svými KPZtkami, které si stihli za týden vyrobit. Musím říct, že Filda vyrobil spíš KPbednu – stlouklou z prkýnek, měl v ní dokonce i kladívko… J trošku jsme mu musela vysvětlit, jak by měla taková KPZtka vypadat. Chtěla jsem, aby si jí nechal na úřadě, aby se s ní nemusel celou cestu tahat, ale nechtěl…takže možná po dnešní schůzce zjistil, že někdy menší a lehčí je lepší J Když jsme se konečně všichni sešli, vyrazili jsme nahoru na kopec, kde se pálí čarodějnice. Cestu nahoru jsme si krátili poznáváním všech možných druhů rostlin. Zase a opět se budu opakovat, ale myslím, že všechny děti mají úžasné znalosti a znali všechny rostliny – pantoflíček, jetel, kopretinu, řebříček, jitrocel, pampelišku, sedmikrásku, šípek a i stromy zvládali bez problémů. Po příchodu na kopec si všichni zasloužili odměnu v podobě melounu, který jsem táhla na zádech v batohu. Všichni jsme si moc pochutnali, zahráli si nahoře hry, i se šli podívat za boudu na díru v zemi, která kdysi bývala zemljankou. Potom už zpátky po modré značce. Samosebou nechyběla kratičká zastávka na lanovém hřišti a konec schůzky je tu….

Naše 31. schůzka

Je tu další týden a další schůzka, tentokrát s vyhlídkou nestálého počasí. Je červen a jeden by očekával, že bude venku příjemně teplo a bude svítit sluníčko. Ale opak je pravdou, stejně jako loni nám počasí moc nepřeje. Nám to ale nevadí a i přes to se scházíme v těchto počtech - mravenci - Julinka, Natálka, Máťa a Stázinka, veverky - Ellinka, Baruška a Nikolka, lišáci - Tobík, Filda, Vašík, František, Tomášek, Rostík a Hyneček. Jelikož ze začátku nepršelo, tak jsme vyrazili na hřiště, kde jsme hráli různé hry, hru na čísla, hru, kdy vlčci vybíhali pro šátek, vždy, když znali odpověď na zadanou otázku. A také jsme si zahráli novou hru na smradláka. Musím říct, že Tobík nehledě na to, že měl mít klidový režim ohledně kotníku, běhal i přes všechno okřikování jak drak :) Všichni ostatní mě opět dokázali překvapit, jelikož znali odpovědi na všechny moje otázky. Po nějaké době začalo pršet a museli jsme se urychleně přesunout zpátky na úřad. Tam jsme si posedali a já jsem dětem řekla něco málo o výpravě, která proběhla, o tom, jak nyní musí doma pomáhat a za to budou dostavat čárky na kartičku, na táboře se čárky změní na dolary. Také jsem dětem řekla, že na tábor si musí obstarat kostým na téma divoký západ. Poté jsme si začali vyprávět o KPZtce - krabičce poslední záchrany, co v ní má být, zahráli jsme si kimovku, zda si děti pamatují, co v ní bylo a pak si každý namaloval obrázek svojí KPZtky. Než jsme se nadáli už byl konec schůzky, slíbila jsem dětem, že kdo mi příště donese ukázat svou KPZtku, dostane do bodování hned 4 smajlíky. Tak jsem zvědavá, kdo se příště pochlapí :)

 

Výprava na srub - 30.5.2020

Z víkendové výpravy se nakonec kvůli koronaviru a také kvůli předělávání kamen stala pouze výprava jednodenní. Na místo jsem přijela s Julinkou, Baruškou a Ellinkou již v 8:30 hod. a postupně vše připravila na příjezd ostatních. Hlavně bylo vzhledem k nízké teplotě, potřeba rozdělat oheň v krbu. Postupně přijížděli ostatní - Jířa, Verunka, Vojtík, Pepa, Stáňa, Tinka, Milan, Sofinka, Petr, Viktorka, Annička a Elinka, Sofinka a Tobík, Julča a Kuba a Daník, Rampa, Rostík, Nikolka, babi Andrea, Bára, Jarda i Nelinka, Lenka a Fratišek se Stázinkou, Dana a Máťa a Vašík, i Dáša, Víťa, Míša a Tomášek, Ivana, Ondra, Dominik a Kubík a přijel i Ondra a Míša a nechyběla ani hlavní vedoucí Lenka. No nebylo nás málo a to nás na tábor bude ještě o 6 lidí více, na akci totiž nemola dorazit Emička se sestřenicí Eliškou a taky všichni Horálkovi. Po seznámení se, jsme si prošli tábořiště a ukázali, kde co máme. V táborovém kruhu jsme se znovu představili a něco málo o sobě řekli. Po svačině jsme již začali hrát seznamovací hry. Kdy největší úspěch měla hra na "smradláka", kdy si myslím, že se úplně prolomily ledy. Poté následoval oběd, výborný buřtguláš s chlebem a polední klid. Počasí bylo opravdu objednané a po celém propršeném týdnu konečně svítilo sluníčko. Po poledním klidu, nám na louce Stáňa přečetla dopis od svého kamaráda, a my se konečně dozvěděli téma letošní celotáborové hry:

"Milá Stanislavo, jak víš, rozhodl jsem se před dvěma lety vyrazit na dlouhou a strastiplnou cestu. Mé srdce dobrodruha a cestovatele mě v mé domovině neudrželo. Veškerý svůj majetek jsem prodal a našetřené nemalé úspory investoval do vybavení a na cestu na západ za moře. Cesta byla opravdu náročná a stála mě daleko více peněz, než jsem si myslel. Teď ale vím, že stála za to. Nemůžu najít ani ta správná slova, jak bych ti popsal zdejší krajinu, jsou zde nekonečné prérie, po kterých se prohání tisíce bizonů, husté lesy plné zvěře, nad kterými se tyčí vysoké hory, na jejichž vrcholcích sníh neroztává ani v létě. Divoký západ, je označení, který zdejší krajinu zcela vystihuje! Vlci, medvědi i jeleni, se zde pohybují tak běžně, že na ně narazíte téměř kdekoliv. Kam jen oko pohlédne je samá divočina a pustina. Výjimkou jsou zdejší obyvatelé - indiáni. Ty můžete vidět jak v horách, tak na prériích. Já jsem se naučil s nimi vycházet, ale jsou tu tací, kteří si myslí, že si k nim mohou dovolit všechno. Pak se přátelští indiáni mění v bojovníky a nikoho neušetří. Dost ale bylo povídání o zdejší krajině. Mám pro tebe důležitou zprávu! Je to úplná novinka a tak doufám, že se ti dopis dostane co nejdříve. V lednu letošního roku byl v oblasti zvané Kalifornie - mužem jménem James Marshall - při stavbě pily objeveno zlato. Zpráva o tomto objevu se šíří rychlostí blesku a už v tuto chvíli je zde tisíce hledačů zlata. Nejdříve se zlato dalo najít přímo na prérii, kde se povalovalo jako běžné kamení. V tuto chvíli se začíná s těžbou zlata přímo ze zlatonosných řek a potoků. Využil jsem svého vlivu a svých peněz a koupil jsem si půdu, na samé hranici Kalifornie. O tuto půdu neměl nikdo veliký zájem, protože sousedí s rozlehlým územím indiánů. Já ale věřím, že zde dokážu vybudovat malé město, a ze zdejších říček a potoků vyrýžuji nemalé množství zlata! Byl bych moc rád, kdyby si za mnou přijela a se vším mi pomohla. Tvůj elán a energie je nakažlivá! Pokud víš i o dalších osobách, v jejichž krvi koluje krev dobrodruhů, budu jenom rád! Zkuste nashromáždit dostatek peněz a vybavení na cestu a já se budu těšit na váš příjezd!!! Posílám ti několik valounů zlata, které jsem zde našel, jako důkaz toho, že mluvím pravdu!

Těším se na tebe, tvůj John Wain"

Jak několikrát při čtení zaznělo....je to hustý. Takže děti je potřeba našetřit nemalé peníze na cestu. Jak na to, každý vlček dostal malou kartičku, kam mu rodiče čárkou potvrdí jeho pracovní nasazení v domácnosti či škole. Například utře nádobí a dostane čárku na kartičku. Čárky se při vstupu na tábořiště změní v dolary, takže čím víc čárek, tím lepší, jelikož povolení a víza budou něco malé zlatokopy stát.

Po čtení jsem si zahráli tématickou bojovku na indiány a kovboje (na způsob hry letiště), kdy po hře byla jedna starana nadšených a neúnovaných dětí a druhá strana úplně vyřízených rodičů - indiánů. Ale co, hlavně že se všichni dobře bavili. Po svačině - tatrance s jablkem - jsme vyrazili všichni na procházku na Janštejn. Pak už bylo vono a každý ho vyplňoval jak chtěl. Mezi 16:00-17:00 hod. byl odjezd. Bylo to super, a myslím, že nejen já se už nemůžu dočkat léta!

Naše 30. schůzka - zvířata/rostliny

Konečně, po obrovské pauze jsme se mohli opět sejít všichni společně na naší schůzce. Doufám, že taková to vynucená pauza nás potkala pouze letos, a že něčemu obdobnému již nebudeme muset čelit. Jsem ale ráda, že i během této pauzy vlčci pracovali a nenechali se zlomit! První schůzka po koronavirové pauze se nesla v duchu zvířátek a rostlin a to hlavně díky nové hře Multi trio, kterou jsem pro Vlčky pořídila. Sešli jsme se v těchto počtech, mravenci: Julinka a Máťa, veverky: Baruška, Ellinka a Emička a lišáci: Vašík, Hyneček, Rostík a Kuba. Než jsme se sešly, tak děti využily chvíli času pro malování a omalovávání a pak už jsme se pustili do hraní/učení. Hra, kterou jsem pořídila, má mnoho varient, a my ani zdaleka všechny nezkusili. Než jsme ale začali hrát, rozdělili jsme se na kluky (všichni kluci kromě Kubíka) a pak holky (s Kubíkem). První soutěž spočívala v tom, kdo nejrychleji pozná ukazovanou kartičku (zvíře, rostlina, strom, mapová či pochodová značka), byla jsem úplně v šoku, jak rychle a nahlas dokáží děti křičet správné odpovědi :) Nakonec zvítězily v této soutěži holky a my mohli pokračovat. Herní kartičky jsme rozmístili na stůl v kruhu a každý házel kostkou, padlo mu nějaké číslo a o tolik v kruhu postoupil, pokud správně pojmenoval danou kartičku (zvíře nebo rostlina) získal ji pro sebe. Dětem to šlo, i když ne vždy se trefily, ale například Máťa správnou odpověď - zvonek - na kytičku - řekl tak automaticky, že mi spadla brada :) Tato hra byla více méně vyrovnaná. Poté každý vlček dostal loto kartu se 6 obrázky a já jsem tyto karty schovala někde po "klubovně", každý měl za úkol tyto kartičky co nejdříve najít. V této soutěži exceloval Kubík. Pak už jsem nechala dětem prostor pro malování a tvoření. Myslím, že jsme si to dnes užili!

 

Hurá!!!

Konečně, ještě poslední týden a budeme se moct zase scházet všichni společně na našich schůzkách. Vlčci chtěla bych vám moc poděkovat, že jste plnily úkoly, co jsem vymyslela a chtěla bych poděkovat i rodičům! Věřím, že teď už bude vše jednodušší :) Pro všechny, 30.5. proběhne jedodenní výprava na srub a úvod k celotáborové hře! Tento týden nás čeká týden ve znamení odbornosti SPORTOVEC!

Úkoly pro tento týden - 19.5.-28.5.2020 - sportovec

Znalostní úkol: V našich odbornostech a dovednostech máme odborku sportovec, většina z vás už má 1st. splněný, co takhle zkusit splnit alespoň 10 úkolů ze st. 2?

Výtvarný úkol: Nakresli svůj nejoblíbenější sport!

Manuální úkol: Pomocí barevných papírů - vystříhaných do geometrických tvarů - na bílý papír vytvoř symbol pro nějaký sport. - viz obrázek

Foto úkol: Vyfotíš někoho jak sportuje, nebo vyfotí někdo tebe při sportování?

Sportovní úkol: Už jsme za dobu karantény udělali mnoho sportovních úkolů a tak zkusím najít něco, co jsme nedělali...vynechali jsme úplně úkoly plavací a potápěcí, vím, že ani to teď ještě nemůžeme pořádně realizovat, ale co zkusit, jak dlouho vydržíš bez vzduchu, taková malá příprava na potápění.

Výzva týdne: Vydržíš ve visu na tyči víc, než 30 s nebo dokonce více než 60 s ???

Začíná květen

a já pokaždé, když píšu nové úkoly na nový týden na naše stránky doufám, že je to naposledy a že už se příště uvidíme na našich schůzkách společně. Zatím to tak ale nevypadá, jelikož můžeme tvořit skupinku pouze 10 osob, a když pominu nás 4, tak už by vás moc přijít nemohlo :( tak počkáme, protože zatím s ohledem na nástup do práce nejsem schopná, udělat více než jednu schůzku za týden. Ale věřím, že to vydržíme, a že už vše nebude trvat moc dlouho. Minulý týden byl ve znamení mapy a šifer, jsem ráda, že se plno z vás vypravilo hledat sladkou odměnu, někdo jel na kole, někdo autem a jiní pěšky. I tento týden se hodně sportovalo a taky se luštili a psali zprávy v morseovce. Moc děkuji za krásné fotky, které mi posíláte. Tento týden budeme věnovat odbornosti táborník. Už se těším, jak se vám povede v jednotlivých úkolech.

Úkoly pro tento týden - 1.-7.5.2020 - táborník

Znalostní úkol: K táboření neodmyslitelně patří vaření a příprava pokrmů v přírodě, když jsme měli v zimě schůzku a měli jste si připravit sami svačinu a ovocný špíz, šlo vám to přímo úžasně, zkuste tento týden taky pomoct něco připravit k jídlu, někdo si zvládne nachystat sám snídani nebo svačinu, nebo udělat třeba pomazánku, jiný už zvládne třeba oškrábat brambory nebo dokonce pomoct mamince uvařit oběd. V našich odborkách je vaření věnováno hodně úkolů a vy si je určitě bez problémů můžete splnit.

Výtvarný úkol: Zkus na papír namalovat, co všechno patří do KPZ (nevíš co to je KPZ a co do ní patří? zkus se podívat do knížečky Zápisník mladého zálesáka)

Manuální úkol: Zvládneš sám bez pomoci sbalit svůj spacák?

Foto úkol: Nenajdeš mezi svými fotkami nějakou z táboření ve stanu nebo třeba pod širákem?

Sportovní úkol: Zvládneš "dobýt" nějaký pořádný vrch v okolí? Schváleně, kdo vyleze na největší kopec, vrch či horu :)

Výzva týdne: Vlčci, kdo z vás zvládne tento týden přespat mimo domov bez svých rodičů (u kamaráda, babičky, tety...)

Ahoj všichni,

nevím jak vám, ale mě už to samotnou doma teda vůbec nebaví. Vždyť mě moc potěší, když vidím vaše fotky a nebo čtu vaše příspěvky a vidím, že nezahálíte a plníte týdenní úkoly. Pevně věřím, že se již opatření uvolní a budeme se moct sejít na schůzku a užít si to všechno společně. Malá informace pro rodiče, koncem května měla proběhnout víkendová výprava na srub, kde měl proběhnout předúvod k táborové hře. Pokud uvloní opatření, proběhne akce jen v sobotu 30.5. jako jednodenní výprava na srub, v případě, že se opatření uvolní až v červnu, bude zvolen náhradní termín. Červnový desetiboj jsme se po zvážení rozhodli přesunout na měsíc září, jelikož na tuto akci byla loni obrovská účast. Nebojte, určitě o desetiboj nepřijdete!

Úkoly pro tento týden - 24.-30.4.2020 - mapa/šifry

Znalostní úkol: Domluvíš se a vyrazíš s někým na šipkovanou??? Zrovna to je jedna z činností, kterou můžeme v nouzovém stavu podniknout :) Takže procvičte si pochodové značky, a pokud by někdo chtěl, my jsme k dispozici :) (buď šipky připravíme nebo po nějakých rádi vyrazíme)

Výtvarný úkol: Zvládneš sám namalovat mapu? Může to být mapa třeba k pokladu, podmínka je, že na mapě by měl být vyznačen les, vodní plocha, skála a zkuste přidat jednu mapovou značku :)

Manuální úkol: Napíšeš pro ostatní vzkaz v morseovce?

Foto úkol: Kdo vyfotí nejhezčí fotku z plnění úkolů pro tento týden?

Sportovní úkol: Kolik zvládneš udělat za 2 min. lehů/sedů? (pokusů může být několik, počítá se ten nejzdařilejší za týden).

Výzva týdne: zvládneš rozluštit morseovku a dle mapy najít odměnu?

Zdravím všechny Vlčky!

Ahoj, ahoj a ahoj!!! Nevím jak vám, ale mě už je to doma teda neskutečně dlouhé, ne že bych se nudila a neměla co dělat, ale chybí mi naše čtvrtky i akce co jsme měli podniknout a co nás čekaly. Když je venku hezky, a musím říct, že je to naštěstí dost často, snažíme se plnit úkoly do Vlčka, co jsou na daný týden. Ale ještě se nám nikdy nepodařilo splnit úkoly všechny J Jsem ráda, že úkoly nás plní víc a moc děkuji všem za krásné fotky co posíláte. Tomášek s Natálkou malovali, chystali Velikonoční výzdobu i kraslice, Vojtíšek s Verunkou taky nezahálí a zdobili kraslice, pletli pomlázku i trávili čas venku. Mamka a tatínek Rozárky se na Velikonoční pondělí pěkně osvěžili v Hadravě, kluci Mikuláš a Honzík poslali vymrskání, alespoň na dálku. Emička s Kubíkem pekli, vařili i trávili hodně času venku. Rostík, Nikolka i Rozárka taky nezahálí a poslali nám krásnou velikonoční fotku. I Hyneček doma má krásnou výzdobu a místo chození najezdil na kole neskutečně kilometrů. A určitě i ostatní, se kterými nejsem v kontaktu nezahálí. Podle posledních zpráv by snad měli být tábory otevřené, takže pomalu začínáme dělat na tom našem. Jsem ráda, že se nám pomalu vrací vaše táborové přihlášky J Kdo ji prosím neodevzdal a plánuje s námi jet, prosím pošle nebo doručte ji do konce dubna.

Úkoly pro tento týden - 16.-23.4.2020 - zvířata

Znalostní úkol: Tento týden budete mít za úkol ve svém okolí nebo při procházkách najít, alespoň 3 stopy pobytu zvířat (krtinec, rozrytá louka, díra ve stromu od strakapouda, ohryzaná šiška od veverky…)

Výtvarný úkol: Namaluj, vybarvuj nebo vyrob své nejoblíbenější zvířátko z lesa!

Manuální úkol: Vyraž na procházku a při ní zkus někde nějaké zvířátko nakrmit, můžeš donést nějakou dobrotu domácím zvířátkům v ohradě, nakrmit pečivem třeba kačeny nebo ryby v rybníku, nebo se alespoň postarej o svého domácího mazlíčka.

Foto úkol: Zvládne někdo z vás vyfotit volně žijící zvíře? (labuť, kačeny, broučky, motýl nebo snad něco většího?)

Sportovní úkol: Tento týden vyražte na kolo a zkuste se pochlubit, kolik km jste za týden najezdili!

Výzva týdne: Zkus se doma vyspat místo v posteli, třeba na karimatce a ve spacáku na zemi v pokoji J

Karanténa stále trvá!

Ahoj, ahoj, ahoj! Karanténa stále trvá a já věřím, že už to nebude na dlouho. Jsem pyšná na všechny vlčky i na všechny rodiče, že to všechno zvládáte, a že se nevzdáváte, sama za sebe vím, že to není vždy úplně jednoduché :) Věřím, že venku nás čekají krásné slunečné dny a budeme moci vyrazit do přírody. Minulý týden jsme věnovali péči o životní prostředí, odpadkům i třídění. Vím, že někteří vlčci nelenili a zapojili se s námi do obvyklých týdenních úkolů a vy se můžete podívat na fotografie, jak se jim dařilo. Tento týden se budeme především věnovat blížícím se Velikonocům, takže úkoly protáhneme až do Velikonočního pondělí, které bude mít letos bohužel dost netradiční průběh. Kvůli karanténě musíme zrušit tradiční velikonoční tvoření, ale věřím, že si každý doma něco vytvoříme a malou inspiraci najdete ve fotkách pod textem.

Téma týdne (2.4.-13.4.2020): Veselé Velikonoce!

sportovní úkol: ujdšte během těchto 12 dnů během procházek alespoň 6 km (jednotlivé procházky se mohou sčítat), schválně, kdo nachodíte nejvíce!

výtvarný úkol: nakreslete/namalujte na papír formátu A4, co nejhezčí velikonoční kraslici, už teď se těším na vaše výtvory

Manuální úkol: k Velikonocům patří neodmyslitelně zdobení kraslic a pletení pomlázky. Zkuste tedy i vy vyzdobit alespoň jednu velikonoční kraslici, holky můžete jí pak třeba v pondělí dát tatínkovi nebo dědečkovi. Technik na zdobení velikonočních kraslic je fůra, ať už jde o zdobení vajec voskem, barvení, barvení v cibuli, kdy použijeme různé lístky, zdobení košilkami, obtisky, bavlnkami i kořením, ale i třeba ubrouskovou technikou, co si vyberete vy??? No a pokud kluci nebudou chtít zdobit vajíčka, mohou uplést pomlázku, může být z 8 nebo 9 proutků a určitě se najde doma někdo, koho můžete v pondělí vyšupat!

foto úkol: kdo vyfotí nějakou Velikonoční výzdobu???

znalostní úkol: během procházek v přírodě, kdy budete plnit sportovní úkol zkuste najít následující věci z přiloženého seznamu.

výzva týdne: Venku už má být moc hezké počasí, zkusíme si během následujícíhc dní opéci špekáček? První a zároveň poslední co jsem letos měla, byl s vámi na kameňáku při naší poslední schůzce! A pokud někdo nemá kde, využijte kameňák a pokud budete chtít i zázemí boudy, stačí se domluvit a vyzvednout si tady klíče. My tam pravidelně docházíme a děti se tam neskutečně vyřádí.

Už se moc těším na vaše fotky!!!

Karanténa pokračuje!

Týden je za námi a konec karantény je v nedohlednu, bohužel v Telči máme již touhle dobou několik potvrzených případů koronaviru a tak je potřeba opravdu vydržet! Minulý týden bylo téma rostliny-jaro je tu. Nevím jak ostatní, my jsme některé úkoly splnily. A vím, že jsme nebyly jediné. Vím že Rostík s Nikolkou sázeli semínka, Hyneček sbíral předměty do plata od vajíček a třeba Vašík s Máťou ráno cvičili rozcvičku :) Někteří šili tolik potřebné roušky, jako třeba Svátkovi či Krejčovi. Můžete se ostatně podívat na fotografie. I tento týden nás čeká několik úkolů, a kdo bude chtít, může si je splnit, ale určitě to není žádná povinnost :)

Téma týdne (27.3-2.4.2020): Životní prostředí

sportovní úkol: ve zdravém těle zdraví duch, zkuste během celého týdne (pěkně postupně a můžete sčítat - 1.den 20, 2.den 50....) nadřepovat 250 dřepů, zvládne to někdo???

výtvarný úkol: zkuste využít k nějakému výtvoru předmět z domácnosti, který by se jinak musel vyhodit. Bude to taková výtvarná recyklace :)

manuální úkol: na jaře vždy probíhá úklid přírody i kolem silnic, letos kdo ví jak to všechno bude, když situace je taková jaká je, zkusme tedy při procházce přírodou posbírat to, co tam nemá co dělat, stačí malá taška nebo sáček.....každý zvednutý a vyhozený předmět má smysl!!! Taková Rozárka již sbírala tento týden!

foto úkol: kdo vyfotí ten největší čurbes co našel v přírodě???

znalostní úkol: zkuste roztřídit do příslušných kontejnerů tyto odpady: PET lahev od limonády, zelená lahev od vína - nevratná, čirá sklenice od přesnídávky, krabice od mléka, ohryzek od jablka, plechovka a karton. (kontejner zelené, bílé, hnědé, oranžové, modré, žluté a černé/šedé barvy).

výzva týdne: pokuste se splnit nováčkovskou zkoušku MLČENÍ - vydrží někdo 1 hodinu bez jediného hlasitého zvuku???? Za den maximálně 3 pokusy! To jsem zvědavá, jak si s tím poradíte!!!

Už se moc těším na vaše fotky!!!

Karanténa

Ahojky Vlčci,

moc vás všechny zdravím a moc mě mrzí, že kvůli karanténě musíme zrušit naše čtvrteční schůzky a také některé akce co nás měly čekat. Doufám, že toto omezení brzo pomine a zase se uvidíme. Aby jste se úplně nenudili, rozhodla jsem se pro vás připravit na každý týden (pro nás od čtvrtka do čtvrtka) nějaké téma s úkoly a výzvami. Je jenom na vás, zda se k nám připojíte a budete plnit úkoly s námi. Byla bych moc ráda za fotky z činností nebo s vašimi výtvory, vždy po daném týdnu, bych je vyvěsila na internetu, aby jste viděli, jak se ostatním dařilo a mohli se pochlubit se svými výtvory. Nic z toho, co budeme dělat není domácí úkol a nemusíte to dělat, je to jen něco, čím si můžete zkrátit volnou chvíli a měli by jste to dělat s chutí :) Každý týden bude mít nějaké téma, stejně tak jako mají naše schůzky. Budou zde úkoly manuální, sportovní, výtvarné, znalostní, foto úkoly a vždy i nějaká ta výzva týdne či speciální úkol. Ani zde nemusíte plnit vše, ale můžete pokud chcete :). Budu se moc těšit na vaše fotky, a pokud by někdo chtěl, můžete napsat i třeba kroniku, za ten týden plnění různých úkolů, nebo nějaký ten váš zážitek. Ráda vše přidám na stránky :)

Takže téma týdne (19.3-26.3.2020): ROSTLINY - aneb jaro je tu

sportovní úkol: ve zdravém těle zdraví duch, zkuste i vy, hned ráno po probuzení zacvičit si kratičkou rozcvičku, schválně, kdo to vydrží celý týden! Je to taková malá příprava na tábor, takže VSTÁVAT A CVIČIT!!!

výtvarný úkol: zkuste namalovat, vyrobit, vystříhat a nalepit nějakou tu jarní kytičku, zvládnete to??? Už teď se těším na vaše výtvory!

manuální úkol: většina z vás si na úřadě zasela semínka různých rostlin, v tuto chvíli by měla být některá naklíčená a již by měly být vidět první rostlinky. Úkolem každého je, přesadit z květináčků jednotlivé rostlinky buď do samostatných kelímků, nebo do nějaké větší nádoby či truhlíku. Pokud jsou mezi vámi i tací, co nesázeli nic, zkuste si vy nějaké to semínko zasadit, nebojte, třeba i v obyčejné parice je jich spousta.

Foto úkol: vyfoť svou nejoblíbenější jarní kytičku

znalostní úkol: vyražte ven do přírody a pořádně se rozhlédněte kolem sebe, zkuste při procházce nasbírat do prázdného plata od vajíčka tyto věci: větvička kočiček, kamínek-křemen, smrková šiška, kousek březové kůry, větvička z borovice, větvička s jehnědy, šnečí ulita, kvítek sedmikrásky, vrbový proutek, mech (viz přiložené foto) - samosebou chápu, že po Telči se budou některé věci shánět těžko, tak vy Telčáci :) doplňte v případě potřeby o vlastní předměty.

výzva týdne: pokuste se splnit nováčkovskou zkoušku PEVNÁ VŮLE - vydržet týden bez sladkostí, televize, počítači či mobilu - zvládne to vůbec někdo???

Už se moc těším na vaše fotky!!!

Naše 29. schůzka - procházka a buřty

Dnešní schůzka připadla na jarní prázdniny a tak byla v mnohém výjimečná. Začínala již o hodinu dříve a čas konce nebyl vůbec dán. Tentokrát jsem si vymyslela, že vyrazíme na procházku po okolí a vše zakončíme opékáním špekáčků. Počasí bylo po propršené středě jak objednané. Nebe modré, svítí sluníčku, jen ten vítr je trošičku silnější. My se ale nedáme a scházíme se v netradičních počtech - mravenci: Julinka, Máťa a Stázinka, veverky: Baruška, Ellinka, Emička a Verunka, lišáci: Vojtík, Filda, Tobík, Kubík, Franta, Vašík, Hyňďa a za jestřábi i Sofinka. I maminky s námi tentokrát vyrazili a tak nás byla přímo banda, byla tu Jířa, Janča, Stáňa, Lenka, Lucka i Danča. Od úřadu jsme vyrazily směrem ke kontejneru a děti automaticky chtěly pokračovat na kameňák, ale já je tentokrát nechala jít po cestě, abychom se trošku prošly. Když jsme byly u Borovenského kopce tak jsme se u potoka podívaly na nádherně vykvetlé bledule. Následovalo společné foto u rozcestníku a pak už okolo Mašátových rybníků pozadu na kameňák. Poslední zastávka byla u liščí nory, které je jen kousek od naší boudy. Pak už jsme pokračovaly k boudě, kde jsme rozdělaly oheň, hlavní ohnivci byla Jířa a Stáňa, kterým se i přes nesnadný začátek podařilo oheň rozdělat. Všichni už netrpělivě čekaly, a proto první buřty, které chtěly děti jíst snad nebyly ani ohřáté, natož opečené. Když jsme se dosytosti nacpaly, tak se děti rozběhly po okolí a hrály si a my maminky jsme poseděly v klidu u ohně. Poté už jsme zavelely k odchodu. Myslela jsem, že schůzka skončila, ale my se plynule přesunuly na hřiště, kde zábava pokračovala a až poměrně pozdě jsme děti zahnaly do domovů. Jak kdyby někdo tušil, že další společná schůzka bude bůh ví kdy....

Naše 28. schůzka - rostliny

Už jsem jakž takž v pořádku a tak můžu převzít schůzky zase já, i když Ondra si nevedl vůbec špatně a určitě dostane v budoucnu více prostoru! Téma dnešní schůzky byly rostliny a stromy. Sešli jsme se v následujících počtech - mravenci: Julinka, Stázinka a Máťa, lišáci: Kubík, Vašík, Franta, Tomášek, Míša, Hyňďa a Pepík, veverky: Baruška, Ellinka, Emička a Maruška. Nejprve jsme šli ven, jelikož už je hezky a není potřeba trávit celý čas zavření na úřadě. Venku jsme se zastavovali na různých místech a ukazovali si různé rostlinky a kytičky, co již vyrostly. Musím říct, že děti jsou po zimě plné energie a tak lítají a běhají a jsou vůbec celkově rozjívené, takže jsem brzy zjistila, že do programu musíme zapojit více běhu. Během cesty jsme si několikrát zkusili signál schovat se - v morseovce ... a také jsme nasbíranými šiškami trefovali Ondru, myslím, že až povede schůzku on, mám se na co těšit. Dalším úkolem na běhání bylo doběhnout k dopravní značce a zjistit co na ni je. Kdo odpověděl správně dostal dobrotu. A protože děti byly opravdu hooodně plné energie, vyrazili jsme potom na hřiště, na chviličku se vyřádit. Závěr schůzky jsme ztrávili na úřadě, kde jsme seli různá semínka do připravených květináčů. Každý měl dva nebo tři a vybrat si mohli z následujích semínek: papriky, meloun, dýně, okurku, slunečnice a nějaké blíže neurčené květiny od nás ze zahrady. Všichni, i ti nejmenší mravenci se s úkolem popasovali velice dobře a já jsme jenom zvědavá, jak jim budou rostliny růst.

Naše 27. schůzka - balení věcí

Poslední únorová schůzka byla v něčem hodně výjimečná. Jelikož já jsem nebyla po zdravotní stránce na tom dobře a nemohla bych celou schůzku vést, vzal ji za mě Ondra, který se se vším poprar přímo báječně. Sešli jsme se v následujících počtech mravenci: Máťa a Julinka, Lišáci: Vašík, Rostík, Míša, Filda, Tobík a Hyňďa, veverky: Baruška, Maruška a Ellinka a za Jestřábi dorazila i Natálka. Jelikož i tentokrát bylo venku příjemně teplo vyrazili jsme ven. Ondra již po cestě děti úkoloval různými sportovními úkoly, aby mohl podle bodů vybrat dva kapitány pro bojovou hru. Tu jsme odehráli za kontejnerem u odbočky na kameňák. Cesta byla hranice a na každé straně cesty si jeden z týmů připravil pevnost pro vlajku a ty vlajky měl každý tým dvě. Úkolem bylo, uhlídat své pevnosti s vlajkou a druhému týmu vzít nepozorovaně jeho vlajky. Bylo to super a i přes náročný terén proběhla bojovka bez zranění. Poté ještě Ondra dětem vysvětlil, jak se pohybovat v náročném terénu a pak již následoval přesun na úřad. Venku pomalu zapadlo sluníčko a tak jsme se potřebovali i trošku ohřát. Na úřadě Ondra pokračoval a vysvětlil dětem co je důležité sbalit si na schůzku, na jednodenní výpravu i na výpravu přes noc. Děti za úkol dostali nalepit si do chytrého notýsku lísteček, kde měli vše rozepsané. Myslím, že se schůzka Ondrovi moc povedla a může ji zase někdy za mě vzít!

Naše 26. schůzka - opakování

Sice je ještě únor, ale počasí je vyloženě jarní a tak neváhám a po mnoha schůzkách strávených na úřadě vyrážíme tentokrát ven. Scházíme se v těchto počtech: mravenci: Julinka, Máťa a Stázinka, lišáci: Vašík, Rostík, Hyňďa, Míša a František, veverky: Baruška a Ellinka. Není nás mnoho, jelikož bacily pořád řádí a to nejen v řadách dětí, ale i maminek. Na úřadě si necháváme batůžky a bereme mapu a busolu pro strýčka příhodu. Před úřadem rozdávám čísla a vysvětluji dětem postup, když já řeknu 0, tak oni budou pokračovat. Pro mě to bude jednodušší než počítat děti běhající všude okolo. Než vyrážíme, procvičujeme s dětmi morseovku, pomocné slovo k jednotlivým písmenům a zjišťuji, že jim to jde moc dobře. Poté už pokračujeme směrem k novému lanovému hřišti. Po cestě děti divočí a lítají ze stráně na stráń a máme co dělat, abychom jim stačili. Po cestě ještě pomocí busoly zjišťujeme, kde je sever. Všem se to daří a já jsem ráda, že to od minule nezapomněli. Na hřišti mají děti chvilku rozchod a já s maminkou Dančou, Jančou a Lenčou chystám hru. Na stromy umisťujeme zalaminované cedulky se zvířaty, mapovými značkami, pochodovými značkami, morseovkou i stopami. Děti rozdělujeme do dvou týmu - tým č. 1 Hyneček, Baruška a Ellinka, tým č. 2 Míša, František, Vašík a Rostík. Vždy jedna dvojice dostane zadání např. mapová značka pramen a vybíhá do lesa a hledá mezi lístečkami na stromech příslušnou kartičku, kdo z dvojice kartičku najde první, veme ji a donese dospělákovi. Děti vše chápou velice dobře a já nestačím ani hlásit kartičky, jenž mají donést. A až na pár malých chybiček, vše nosí správně. O maličký kousek vyhrává družstvo č. 1, dostává bonbony a kamarádsky se rozděluje i s druhým týmem. Poté ještě chvilka hraní než sundáme připínáčky a už alou zase zpátky. Na úřadě bereme batůžky a vyrážíme domů.

Naše 25. schůzka - busola a mapa

Venku je krásně a tak dneska na půlku schůzky vyrážíme ven. Scházíme se překvapivě na všechny nemoci okolo docela v hojném počtu, mravenci: Máťa a Stázinka, lišáci: Vašík, Míša, Rostík, Franta, Kubík, Filda a Hynek, veverky: Barča, Ellinka a Emička, Nikolka, jestřábi: Natálka a Sofinka. Všichni společně vyrážíme na kameňák, abychom donesli lesním zvířátkům nějaké ty dobroty do krmelce. Už se blíží čas, kdy budeme moct celou schůzku trávit venku a ne zavřeni na úřadě. Myslím, že už se všichni pořádně těšíme. Jdeme celkem svižně a tak na kameňák přicházíme brzy. Zde vytahujeme z batohů nejrůznější dobroty, suché pečivo, mrkve, jablka, brambory i suché kaštany a děti vše rovnají u krmelce a dávají do korýtka. Někteří z mravenců se pouští do starého pečiva :) Poté se všichni společně vyfotíme a pak už alou zpátky na úřad. Nanosíme dřevo a pořádně přiložíme, jelikož jsme promrzlí. Potom se rozdělujeme ke dvěma stolům a já vytahuji mapy. Opakujeme to co už umíme a k tomu přidáváme první informace o busole. Co to je, na co to je a co s ní můžeme dělat. Všichni si zkouší dát prasátko do chlívečku a tím zjistit kde v klubovně máme sever. Všem včetně Máti to jde skvěle. Potom zkoušíme naseverovat mapu a i to se každému podaří. Hledáme různé mapové značky a já se nestačím divit, co všechno dětem uvízlo od minule v paměti. Závěr schůzky patří výtvarnému tvoření na téma mapa. Každý na svou čtvrtku kreslí svou vlastní mapu, co mají všechny výtvory společné je to, že jejich mapa musí obsahovat les, vodní plochu i s potokem či řekou, musí zde být louka nebo pole, cesty i nějaká ta mapová značka. Dětem to jdem moc hezky a za chvíli tu jedna hezčí mapa než druhá. Škoda, že dneska musíme končit včas, jelikož já musím za nemocnou Julinkou, děti by malovaly mapy furt pryč. Bylo to dneska prima.

Naše 24. schůzka - vitamínová bomba

Je tu únor a chřipková epidemie je v plném, i proto máme zde trochu vitamínové téma. I přes nemoci jsme se sešli v následujících počtech, mravenci: Julinka, Natálka a Máťa, lišáci: Pepa, Míša, Vašík a Tomášek, veverky: Baruška, Ellinka a Maruška. Že je nás málo je znát a pohodlně se vejdeme ke dvěma spojeným stolům. Hned po příchodu děti vidí stůl v obležení nejrůznějších dobrot. Vypadá to, že na dnešek je naplánovaná pořádná hostina. Začínáme tím nejdůležitějším, když se jedná o jídlo. Je potřeba aby si všichni pořádně umyli ruce. Mytí rukou vede teta Maruška, veterinářka a děti pod jejím vedení si umí "chirurgicky" umýt ruce. Musím říct, že to je jednoduché, ale účiné. Dále si povídáme o vitamínech, co to je a proč jsou důležité. Taky neopomeneme připomenout smrkání a kašlání s rukou před pusou, protože většina to stále nedělá. Děti už se nemůžou dočkat až se pustí do nachytaných dobrot. Začínáme svačinou a tak trošku plníme odborku táborník-vaření. Každý si vybere nějaké pečivo, zkušenější ho i přepůlí a všichni namažou čím chtějí, někdo měkkým sýrem, někdo lučinou a někdo obyčejným máslem. Vršek každý zdobí dle své fantazie a chuti, najednou tu jsou šuknovo-sýrové kočičky s vousky z pažitky, jsou zde krásné bagetky s hvězdičkami ze sýru i rytíř s mečem z mrkve. Někdo dělá obličej jiný jenom klasickou housku. Co mají ale všichni společné je to, že se s chutí do svých výtvorů pouští a baští až mají boule za ušima. Já osobně asi ode dneška nechávám připravovat svačinu a snídaně děti a mám vyhráno, vše bez řečí snědí a nic nezbude. Poté pokračujeme ve vyrábění. Tentokrát nás čeká vitamínový špíz. Nakrájíme všechno možné ovoce a zeleninu a děti napichují dle své chuti na špejle. Je to krása. Děti vybírají jahody, maliny, hrozny, jablka, hrušky, banány, pomeranče i mandariny, někteří mezi vše zakomponují i mrkev, ředkvičky, salátovou okurku i třeba papriku. Jsou to nádherné špízy jen oči přechází. Někteří vše rovnou jedí a na doma si vyrábí ještě další. Myslím, že jsme si naši dnešní schůzku užili a já teď už vím, že jídlo budeme muset zapojit častěji!

Naše 23. schůzka - výroba dobrot pro ptáčka

Na poslední lednovou schůzku jsme dorazili v těchto počtech, mravenci: Julinka, lišáci: Filda, Tobík, Hyňďa, Tomášek, Kuba, Míša, veverky: Barča, Ella a Emička. Nejprve jsme si na úřadě nechali svoje batůžky a společně jsme na chviličku vyrazili ven. Naštěstí bylo hezky a tak jsme si to užívali. Po cestě jsme hledali všechny možné a nemožné stopy, ať už to byla stopa psa, nebo člověka, byla zde stopa auta i traktoru. Když jsme došli k nám na zahradu bylo o zásobu stop postaráno. Mohli jsme se podívat na stopu psa, která vypadá trochu jako stopa vlka, byla zde stopa kočky a taky stopy kačeny a slepic, které jsou podobné stopám bažantů. Poslední stopou co jsme objevili byla stopa ovce, která je totožná se stopou muflona. Poté jsme se přesunuli zpět na úřad, kde jsme si sundali bundy a šli se pořádně umýt. Poté jsme se rozdělili na lišáky a veverky, jen tentokrát u veverek byl i Kubík. Každé družstvo mělo někde v místnosti klubovny schováno 5 lístečků. Holky lístečky růžové a kluci lístečky modré. Děti běhaly po klubovně a hledaly a hledaly. Šlo jim to rychle a tak za chviličku ležela na stole rozstříhaná zpráva v morseovce. Děti ji přilepily na papír, aby se jim dobře luštila. A pak začal závod kdo z koho. Obě družstva se snažila, ale holkám to šlo o poznání líp, a je znát, že některá děvčata už znají kódy v tečkách a čárkách k jednotlivým písmenkám. Holky nakonec vyhrály a ze zprávy jsme se dozvěděli, že budeme vyrábět dobroty pro ptáčky. Na sporáku jsme rozehřáli rostliný tuk a poté do něj přidali směs zrníček pro venkovní ptactvo. Vše jsme dobře promíhchali a napěchovali do ruliček od toaletního papíru, které byly ze spodní strany uzavřeny. Ještě jsme k tomu přidělali provázek, aby se to po ztuhnutí dalo pověsit na strom. Byli tu i tací, co vyrobili hned několik trubiček pro ptáčky. To se naši opeření kamarádi pomějou!!!

Naše 22. schůzka - deskové hry

Druhou lednovou schůzku jsme věnovali hraní deskových her, ale hezky všechno po pořádku. Sešli jsme se 16.1.2020 tentokrát před úřadem. Za mravedečky dorazily Julinka a Natálka, za lišáky Tobík, Filda, Vašík, Tomášek, Míša, Rostík a Hyneček a za veverky tu byly Baruška, Ellinka a Nikolka. Všichni společně jsme nejprve za úřadem posbírali všechny odpadky, co se tu váleli už od silvestra, kdy tu byl ohňostroj, hned to tu vypadalo mnohem lépe. Potom jsme si vzali jablka a vyrazili za úřad krmit naše ovečky. Ovečky se seběhly hned jak nás viděly a jablíčka jim moc chutnaly. Potom jsem dětem vyndala jedno jehňátko, aby si ho mohli pochovat a nebo třeba pohladit a hned tu stála fronta dětí. Teta Janča všem udělala krásnou fotečku a už alou do tepla na úřad. Zde jsme si odložili a všichni si pořádně umyli ruce. Potom jsme se rozdělili do několika skupinek a každá z nich hrála jinou stolní hru, někdo hrál pexeso, někdo člověče nezlob se a někdo také carcassonne. Než jsme začali hrát tak jsme ještě zopakovali rozdělení zvířátek podle druhu, které jsme se učili minule. Pak už jsme se dali do hraní. Dětem to šlo velmi dobře, a musím říct, že třeba carcassonne, které hrála většina poprvé, dopadl skvěle. Také jsem zapomněla říct, že Hyneček donesl po dvou týdnech plyšového sokola, a předal ho Vašíkovi, který ho teď bude mít na starost a říkal, že ho vyveze na hory. Myslím, že i dnešní schůzku jsme si užili a už se těšíme na příště!

Naše 21. schůzka - zvířata

První schůzka v roce 2020 proběhla 9.1.2020 a sešli jsme se v následujících počtech - mravenci: Natálka, Julinka, Máťa a Stázinka, lišáci: Vašík, František, Tomášek, Rostík, Míša, Hyneček a Kubík a veverky: Baruška, Ellinka a Emička. Téma této schůzky byly zvířata, ale ne poznávání zvířat podle obrázků, stop či zvuku, to už jsme měli. Tentokrát jsme si povídali o zvířatech a jejich dělení na savce, ptáky, plazi, obojživelníky, ryby a hmyz. Před tím než jsme začali jsme si ještě povídali, co kdo dostal od ježíška - to byla směs hraček i oblečení, nejčastěji to ale byla stavebnice lego. Pak už jsme začali rozmotávat složitosti ohledně dělení zvířat. Děti s trochou pomoci dali dohromady, že savci se rodí živí, sají mléko a mají převážně srst, že ptáci mají 2 končetiny jako křídla, létají, líhnou se z vajec a tělo jim pokrývá peří. Narozdíl od nich plazi mají tělo pokryté šupinami, můžou mít i krunýř, též se líhnou z vajec a jak nezapomenul dodat strejda Ondra, všichni bez vyjímky umí plavat, což jsem ani já nevěděla. Dále tu byli obojživelníci, kteří žijí jak na souši tak ve vodě, líhnou se z vajec, které nemají pevný obal a jsou kladena do vody. Nevylíhne se žába ale pulec, tělo mají pokryté kůží s "puchýřky", a na některé není radno šahat. Ryby žijí jenom ve vodě, dýchají žábrami a na těle mají šupiny, místo končetin mají ploutve. Poslední skupinou je hmyz, nejpočetnější skupina, kteří jsou buď okřídlení či nikoli a dělí se na mnoho podskupin jako třeba motýli, pavouci, brouci....takový spojovací znak je to, že nemají kosti. Pak si každý vybral obrázek nějakého zvířate, který vystříhl a nalepil na čtvrtku, pak o něm něco málo zjitil a napsal na čtvrtku či to tam namaloval. Dětem se to moc povedlo. Závěr schůzky patřil hře - hledej míček. Všichni se schovali na záchodě a já v místnosti schovala malý míček, poté ho děti hledaly a kdo ho našel, ten si v tichosti sedl, aniž by ostatní upozornil kde je. Kdo našel míček první, ten mohl v dalším kole míček schovávat. Kdybych to neukončila, asi bychom schovávali doteď :) Musela jsem dětem slíbit, že příště budeme pokračovat. Tak zase za týden

 

Zdobení stromečku pro zvířátka - 24.12.2019

Poslední akcí v roce 2019 bylo štědrodenní zdobení stromečku pro zvířátka v lese. Jelikož spousta z nás má již na Štědrý den nějaký svůj program či rodinné tradice, věděla jsem, že účast nebude velká. Ale pro nás je tak trošku tradiční projít se do lesa a donést něco zvířátkům, takže proč nevyrazit. S námi - já, Baruška, Ellinka a Julinka - vyrazili také teta Renča, Tomášek a taky Natálka a vše uzavírali Vidlákovi - teta Linda, strejda Tomáš a nesměli chybět Rostík, Nikolka a taky malá Rozárka. Sešli jsme se na obecním úřadě a odtud jsme pohodovou chůzí vyrazili na kameňák. Zde jsme do nově zbudovaného krmelce zvířátkům dali všechny možné dobrůtky, suché pečivo, mrkve, jablka, brambory i kaštany. Dokonce i trošku zrní a slunečnicových semínek pro ptáčky a ani seno nesmělo chybět. Pak už se děti pustily do hraní a my je odtud jen s těží dostávali. Pokračovali jsme přes louku zpátky do vsi a po cestě jsme ještě navštívili naše ovečky, kterým jsme dali trošku sena. Poté už jsme celí promrzlí zavítali na úřad. Zde jsme se ohřáli a děti si začaly omalovávat a my jim zatím ohřáli oběd - buřtguláš a šišky s mákem. Bylo to krásný štědrodenní společný oběd a myslím, že nejen já, byla nadšená. Po obědě jsme si ještě zobli cukroví - no zlaté prasátko asi nikdo neuvidí - a pak už jsme poklidili a s přáním krásných a veselých Vánoc jsme se rozešli každý do svých domovů.

Naše Vánoční schůzka

Poslední naše schůzka v roce 2019 byla zároveň jubilejní 20. schůzkou. Sešlo se nás tentokrát celkem dost, za mravenečky dorazili: Máťa, Julinka a Natálka, za veverky: Baruška, Ellinka a Nikolka a za lišáky to byli: Tobík, Filda, Vašík, Tomášek, Hyneček, Rosťa a Míša. A za jestřábi tu byla Natka. Celá schůzka byla laděna ve vánočním duchu a tak první co jsme společně udělali, bylo nazdobení stromečku, zdobili jsme perníčky, slaměnými ozdobami, kouličkami i citrusy a během chvíle tu stál krásný stromeček. Poté si každý udělal lodičku z vlašského oříšku a hurá jdeme pouštět. Máme napuštěný veliký lavor a děti odtud nemůžeme dostat, dokonce někteří mají těch lodiček i více. Čas se nám nachyluje a my krájíme jablíčka, kdy všichni mají krásnou hvězdičku a tak pojídání cukroví prokládáme jablíčkem. Venku už je krásně tma a tak vyrážíme ven, kde společně prskáme prskavky a pod vedením Natálky zpíváme vánoční koledy. Za chviličku se na úřadě objevuje světlo a my se jdeme podívat. Stromeček svítí a pod ním jsou pro všechny připraveny dárečky. Některé jsou pro každého, jiné si děti užijí v rámci kroužku. A na co se můžou v novém roce těšit? Dostaly buzoly, mapy, knížky, stolní hry, omalovánky, výtvarné potřeby, pexesa, ale i plyšového sokola. Ten byl pouze jeden a tak jsme se rozhodli, že si ho děti doma budou střídat, bude to takový putovní sokol. Potom už děti malovaly, hrály hry, uzlovaly a prostě si užívaly poslední schůzku. A ani tentokrát jsme neskončili včas a schůzku si protáhli. Co mi ještě zbývá je popřát vám všem krásné Vánoce a do roku 2020 vám přeji hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

Naše 19. schůzka - opakování

Dnešní schůzku jsem věnovala opakování všeho, co jsme zatím probírali, a když jsem schůzku chystala, zjistila jsem, že toho nebylo vůbec málo. Je znát že už se pomalu a jistě blíží zima a že bacily začínají řádit, jelikož se na dnešní schůzku zase omluvilo chodně vlčků. Sešli jsme se v následujících počtech, mravenci - Julinka a Natálka, lišáci - Tomášek, Míša, Rostík a Vašík a veverky - Baruška, Ellinka a Nikolka. Děti jsem rozdělila do dvou družstev - první družstvo s kapitánem Rostíkem - Rostík, Míša, Tomášek a Nikolka a druhé družstvo s kapitánem Baruškou - Baruška, Ellinka a Vašík. Děti vždy dostaly nějakou kategorii - zvířata, stopy, rostliny, řemeslník, zdravotník, táborník apod., a zvolili číslo otázky a nebo úkolu. Ten pak musely splnit. Museli poznat zvířata i rostliny, přižadit lístečky s názvem rostlin k jednotlivým větvičkám, šiškám i kůře, poznat zvíře podle parohů i zvuků, říct jak ošetřit některé zranění, vyluštit zprávu v morzeovce, umět číst z mapy, ale i třeba zatlouct hřebík či poznat nářadí. Za správnou odpověď nebo splněný úkol dostávaly děti šišku, která byla na konci potřeba jako munice. Dětem vše šlo od ruky a musím říct, že ti kdo byly na schůzce si pamatují skoro vše. Sice se trošičku více dařilo družstvu Barušky, ale nakonec v šiškovém rozstřelu vyhrálo družstvo Rostíka. Jako odměnu měli možnost si vybrat ze sladkých dobrot a také možnost si vybrat aktivitu na schůzku v příštím roce. Na výběr měli buď horolezecká stěna v panském dvoře v Telči, nebo návštěva záchranné stanice v Telči, nebo pořádná klouzačka na kopci za vsí, pokud napadne sníh. Rostíkovo družstvo zvolilo návštěvu záchranné stanice a družstvo Barušky poté sáňkovačku za vsí, tak snad bude taky letošní zimu sníh. Příště nás čeká jubilejní 20. schůzka a zrovna to bude schůzka vánoční a také poslední v tomto roce, takže doufám, že si ji užijeme stejně jako všechny před tím.

 

Adventní tvoření 7.12.2019

Až na druhý adventní víkend letos připadlo adventní tvoření. Jelikož se nás posledně na tvoření sešlo na úřadě více než dost a už byl problém se sem vejít, zvolila jsem tentokrát dva časy, první od 14hod. do 16:30 hod. pro vlčky a pak od 16:30 hod. pro ostatní z obce, abychom si všichni v klidu zatvořili a nikde se nemačkali. Z vlčků tentokrát dorazili - za mravence: Julinka, Natálka, Rozárka a Honzík, za lišáky: Tobík, Kubík, Tomášek, Hyneček a Vojtík, za veverky: Baruška, Ellinka, Emička a Verunka a za jestřábi: Radim, Julča, Miki, Natka, Sofča, Terezka i Kristýnka. A samozřejmě dorazili i další. Tentokrát jsme mohli vytvořit svícen, kdy na výzdobu květináče jsme zvolila ubrouskovou techniku, která se na podzim líbila, dále také stromeček z velké borové šišky, která byla nastříkaná na zeleno, tavnou pistolí přitavena na dřevo a dozdobena dle fantazie dětí. Pak si také každý mohl nazdobit perníčky a to musím říct, že se dětem líbilo moc, a taky jim moc chutnala poleva, kterou většina ujídala přímo ze zdobičky. A samozřejmě nesmělo chybět ani vánoční přání, které letos děti buď razítkovaly bramborou, kterou dle vykrajovátka upravily v razítko, nebo použily inkoust a zmizík. A musím říct, že inkoustová přání mě doslova nadchla. Vypadala naprosto úžasně a dětem se moc povedla. Vůbec všechno se jim moc povedlo. Po půl páté jsme se obě skupiny sešly venku u obecního vánočního stromu, který je letos úžasný a společně jsme ho nazdobili. Poté jsme si zazpívali dvě koledy a začali odpočítávat od 10 do 0, abychom rozsvítili stromeček. Je pravda, že během odpočítávání několikrát zablikal :) asi kvůli dramatičnosti a poté už se rozzářil. Myslím, že jsme si dnešní den moc užili.

Naše 18. schůzka - uzly

Poslední listopadová schůzka byla zaměřena na uzlovaní. Minule se nás sešlo nečekaně hodně a naopak tentokrát se nás sešlo pomálu. Mravenci: Julinka a Natálka, lišáci: Míša a Tomášek, veverky: Baruška, Ellinka, Maruška, Nikolka a Nelinka. Na začátku schůzky jsme trošku zopakovali morseovku a taky něco málo z mapy a pak už jsme si začali vyprávět o lanech, provazech i provázkách. Jaký je mezi nimi rozdíl, jak je skladujeme a jak se motají. Pak každý dostal svou vlastní uzlovačku, kterou bude nosit pravidelně s sebou na schůzky a mohli jsme začít uzlovat. Nejprve jsme zkusili jen obyčejný jednoduchý uzel, a už tady jsme narazili na pár dětí, kteří ho neuměly udělat. A tady bylo strašně dobře, že nás právě dnes bylo jenom malinko, mohla jsem v klidu všem po jednom ukázat, co jsem potřebovala, aniž by ostatní nějak moc dlouho čekali. Pak už jsme přišli k samotným uzlům, řekli jsme si, kde jednotlivé uzly využijeme a jak na ně. Jako první zkoušíme lodní smyčku a ti starší jí zvládají s pomocí a někteří posléze i sami, ti mladší jenom se mnou. Je super, že se zapojují i maminky Maruška, Linda a Renča a uzlují s námi a s chutí. Následuje liščí smyčka, kterou vážeme na násadu od koštěte a tady děti válí a všichni zvládají uvázat liščí smyčku a to hned několikrát. Pak si ukazujeme ambulák a křížovou spojku a dokonce Baruška ambulák na poprvé uvazuje. S ostatními vážu já. Pak vážu rybářskou spojku - autíčka a děti zkouší, jak se uzlíky po zatáhání spojí. Poslední je dračí smyčka a tady vyprávím pohádku o jezeře, draku a princezně. Zde zkouší hlavně maminky a dětem uzel ukazuji já, to už je vyšší dívčí a na tento typ uzle si budou muset děti ještě počkat, než ho uváží samy, ale jestli jim to půjde jako vše ostatní, nebude to zas za tak dlouho :) Nakonec malé opáčko na závěr a jdeme tvořit. Rozdělujeme se na dvě skupiny, jedna, která netvořila notýsky na lístečky a druhá která je již má. Míša, Maruška, Nikolka a Nelinka tvoří notýsky a jde jim to od ruky a Baruška, Ellinka a Tomášek tvoří na papírový tácek koláž s vánočním stromkem. Mravenečci tvoří dle vlastní fantazie :) Nakonec byla skupina s notýsky rychlá a svůj stromek si vyrábí také, i když trošku přetahujeme. Příště schůzka není a čeká nás Mikuláš, společně se sejdeme až 7.12. na adventním tvoření.

Naše 17. schůzka - mapa

Blíží se konec listopadu a na schůzky venku můžeme na nějaký čas zapomenout, budeme se muset spokojit s úřadem a programem uvnitř. Tentokrát jsem zvolila téma mapa. Dostavili jsme se v těchto počtech - mravenci: Julinka, Natálka, Stázinka a Máťa, veverky: Ellinka, Baruška, Nikolka a Emička, lišáci: Tobík, Filda, Kubík, Vašík, Franta, Tomášek, Rostík, Hyňďa a Míša, jestřábi: Natálka a Sofinka. Tentokrát se nás sešlo opravdu hodně. Na začátku jsme si zopakovali morseovku, jelikož jsme ji minule dělali poprvé, opakování je hold matkou moudrosti. Pak už jsme se začali věnovat mapě, co to mapa je a k čemu je dobrá. Také jsme si řekli, že existuje hodně druhů map a že každý z nás má doma alespoň jednu. Pak už jsme řešili, co na takové mapě je a jak třeba vypadá les, louka či pole. Děti hledaly nejen mapové značky, ale třeba i rybníky a kopce. Zkusili jsme si vysvětlit co jsou to vrstevnice a jak zjistíme, kde je kopec prudší. Pak už se děti učili mapu složit. Následovalo vyrábění růžice světových stran na dřevěnou destičku, což šlo všem hezky od ruky. Snad už každý bude vědět, že máme sever, jih, východ a západ. Potom jsme vše uklidili a zahráli si dvě hry. První byla hra pamatovací, kdy se děti rozdělily do dvou družstev a uprostřed nich na stole byly pod šátkem schované různé předměty, děti měly za úkol zapamatovat si co nejvíce předmětů. Pak následovala hra foukaná, děti zůstaly rozdělené do dvou družstev a každé družstvo stálo na jedné straně stolu a snažili se sfouknout zmuchlaný papír ze stolu na straně soupeře. To byla velká legrace a i Máťa se hned zapojil do hry, která ho evidentně moc zaujala. Pak už se čas nachýlil a my se museli pro tentokrát rozloučit.

Výprava do okolí anebo po vlčích stopách

Na listopadový státní svátek připadla naše první výprava do okolí. Sešli jsme se u úřadu v Olší v 10:00 hod. respektive, sešli jsme se už o chviličku dříve, abych zatopila a až přijdeme z venku, abychom se ohřáli. Zrovna dneska foukalo jako hrom. A právě i z tohoto důvodu mi deset minut před desátou zvoní telefon a volá teta Jířa, jsme před Olším a je tu spadlý strom přes cestu, nemáš pilu? Přemýšlím a ano, na úřadě je ruční pila, beru ji, sedám do Horálkovic auta a jedu. Už je nás tu více a tak společnými silami přeřezáváme dva stromy a Jířa s Verunkou a Vojtíškem i Jana s Hyňďou mohou projet. Tak je 10:00 hod. a my se scházíme v těchto počtech - mravenci - Julinka a Natálka, veverky - Ellinka, Baruška, Verunka a nová členka Štěpánka, lišáci - Filda, Vašík, Tomášek, Míša, Hyneček a Vojtík. Když už jsme konečně všichni na místě, jsme oblečeni, vyrážíme na cestu. Já dětem odvykládám legendu k dnešní výpravě o tom, jak vyrážíme po stopách vlka, který nás provede po svých oblíbených místech v okolí Olší, jak cestou prověříme své znalosti a dovednosti na několika stanovištích. Když to zvládneme, tak vždy obdržíme část mapy, která nás dovede ke sladkému pokladu. První stanoviště je u lanového hřiště a naším úkolem je zdolat všechny překážky, kdy každý si musí vybrat jednu. Vše se nám daří a jen těžko vlčky dostávám na další cestu. Naštěstí obdržená mapa je motivuje k cestě, navíc každý z nich chce stopu vlka na památku. Pokračujeme oklikou k Bradlu a po cestě nás čeká stanoviště druhé, kde máme za úkol se rozhlédnout a pojmenovat vše, co vidíme. I tady děti excelují a my dostáváme druhou mapu a stoupáme k Bradlu. Před skalou je další zastávka, kde tvoříme z přírodního materiálu domečky pro skřítky. Tady je hlavní stavitelkou pasovaná teta Jířa a společně s dětmi rostou stavby jedna hezčí než druhá. Poté se jdeme na skálu podívat na sochu čerta, a protože tu fouká o sto šest, mizíme a tentokrát již ne po stopách vlka, ale po modré turistické značce. Těsně před posledním stanovištěm čekáme než Bára vyřídí telefon a čas krátíme svačinou. Pak už nás čeká poslední úkol, vyjmenovat, co by děti jedli v lese, kdyby se zde museli uživit. A protože nedaleko na stromě vidí točeňák, většina odpovídá - buřty,špekáčky, točeňák. Po chvíli se ke správným odpovědím dobereme a pak už hledáme 8 surovin pro dnešní oběd. Ty děti nachází téměř okamžitě, stejně tak i sladký poklad podle map. Pak už alou z kopce dolů na úřad, kde děti malují a dospěláci vaří. Po společném chutném obědě - díky všem maminkám - tu máme vědomostní qvíz a taky zpětnou vazbu o tom, co se komu líbilo a co by chtěl příště dělat. Pak ještě rodělujeme sladký poklad. Myslím, že se dnešní den moc povedl a doufám, že si to brzy zopakujeme.

Naše 16. schůzka - Morseovka

Na druhé listopadové schůzkce jsem se rozhodla věnovat čas morseovce. I tentokrát jsme se sešli v hojném počtu. Za mravence dorazili Julinka, Natálka, Máťa a Stázinka. Za lišáky dorazil Kubík, Tomášek, Vašík, František, Rostík a Pepík. Za veverky dorazila Baruška, Ellinka, Nikolka, Maruška a Emička. Poprvé za námi přišel Míša, který bude chodit do lišáků a s ním jeho tatínek Ondra, který je skaut a tak tam s námi byla další fundovaná osoba a bylo to znát. Sedli jsme si k jednomu stolu a mravenečci si odešli malovat a tvořit ke stolu jinému. Vysvětlili jsme si, co to ta morseovka vlastně je, že je to kódování písmenek abecedy pomocí teček a čárek. Dále jsme si řekli, že v morseovce existují pomocná slova a díky tomu, lze snadněji určit počet čárek a teček. Například že písmeno A má pomocné slovo AKÁT. Další krok v našem snažení bylo toto slovo zkusit vytleskat po slabikách pěkně A-KÁT - tj. 2 slabiky. Když jsme zvládali jakž takž vytleskávat, přesunuli jsme se k poznávání dlouhých a krátkých slabik - a znova A-káááááááááááááát - tzn. .- . S tím jsme chviličku bojovali, ale po několika písmenech se ti starší a ti z mladších, kteří nám neodešli k malování, začali chytat a už jsme to zvládali pěkně. Až jsem byla sama překvapená, kolik toho takto malé děti zvládají. Naučili jsme se písmena A, D, E, I, K, M, N, O, R, S a T. Otázka je, kolik si jich budeme pamatovat příští týden, ale opakování je matkou moudrosti a bez toho úspěchu nedosáhneme. Poté jsem dětem vysvětlila, jak udělat tajnou zprávu nebo vzkaz pomocí citrónové šťávy. Vzali jsme několik citrónů a tyto vymačkali, do šťávy jsme namočili štětce a už psali na papír vzkaz nebo malovali obrázek. Chvíli jsme počkali, než šťáva zaschne a najedou byl papír prázdný a čistý. Poté jsme nad svíčkou vzkaz objevili. Strejda Ondra nám poradil, že oni dávali papír přímo na pláty kamen a i tak se vzkaz poměrně rychle ukázal. Kamna jsme neměli a tak jsme to zkusili na sporáku a vida, i tady to fungovalo. A to by nebylo odhalování tajné zprávy nad svíčkou, aby jsme alespoň 2 papíry nepropálili :) Naštěstí se vše uhasilo a my si mohli užít zbytek schůzky v poklidu.

Naše 15. schůzka - opakování

V listopadu nás čekala naše první schůzka, a protože i tentokrát nám počasí přálo, šli jsme ven. Byla tu totiž pro nás připravená opakovací stezka, abychom si zopakovali, co jsme se od září učili. Sešli jsme se tentokrát v těchto počtech - mravenci - Julinka, Natálka a Máťa, lišáci - Vašík, Filda, Tobík, Kubík, Hyneček, Tomášek a Pepa, veverky - Baruška, Ellinka a Maruška. Stezka začínala za úřadem a první co jsme si procvičili a zopakovali byly pochodové značky, děti si vše krásně pamatovaly a tak jsme po značkách došli až k prvnímu stanovišti - stopy. I tady děti bez zaváhání vyjmenovaly všechny stopy. Cesta nás vedla k novému lanovému hřišti a my plnili další úkoly. Následovali stromy a keře podle plodů a až na černý bez, zase všichni bez chybičky. Pak následovala zdravověda, kde už jsem musela dětem trošku pomoct. U hřiště nás čelo stanoviště s obilninami, které jsme ještě nebrali, ale někteří již jednotlivé druhy poznávali. Pak už zbývalo jen stanoviště s růžicí světových stran, hub a mapových značek. A i když děti šly, tedy spíše utíkaly, na konci stezky už nás začalo obklopovat šero. Ještě jsme tedy zopakovali signál z morseovky ... (schovat se) a po chvilce váhání jsme i tohle zvládly. Při cestě zpátky jsme na chvíli zašli na hřiště a pak už se v improvizovaném dvojstupu přesouvali zpět na úřad. Po cestě jsme ještě zkusili posílat signály tichou poštou jako třeba zákaz mluvení (na konec došlo zákaz vězení) nebo taky mluvení povoleno, či Kubík tu má mamku....no to byla legrace. Na úřadě jsme si ještě řekli pár organizačních věcí k nedělní výpravě a pak už alou všichni domů.

Podzimní tvoření a lampiónový průvod - 1.11.2019

Letošní podzimní tvoření jsme uspořádali až první listopadový den. Sešli jsme se na obecním úřadě v Olší již v 16:00 hod.. Zde už bylo vše nachystáno. Mohli jsme si vybrat hned z několika stanovišť, jako například papírové zápichy, ježek skládaný z barevného papíru, podzimní omalovánky, výroba piškvorek ze dřeva a zátek od limonád, ale také jsme mohli vyrábět lucerničky ubrouskovou technikou, mohli jsme si vyrobit z prostěradla ducha či housenku ze suchých listů. A samozřejmě ani vyřezávání dýní nemohlo chybět. Stanovišť tedy bylo dost a i nás se tentokrát sešlo hodně. Za mravenečky dorazila: Julinka, Natálka, Máťa, Honzík i Stázinka, za lišáky: Filda, Kubík, Vašík, Franta, Tomášek, Vojtíšek, Pepa, Hyňďa i Rostík, za Veverky: Baruška, Ellinka, Emička, Verunka, Nikolka i Maruška a z jestřábů: Julinka, Mikuláš a Terezka. Přišlo i pár lidí navíc, takže úřad praskal ve švech a příští tvoření se budeme muset trošku lépe zorganizovat :) Každý se vrh někam a za chvíli už byl úřad plný lucerniček, zápychů, duchů i piškvorek. Když jsme se dosytosti vyřádili při tvoření, přišel na řadu lampiónový průvod anebo cesta za světlem lesní moudrosti. Při oblékání si Ellinka sáhla na krb, takže o pozdvižení a křik nebyla nouze. Když se situace trošku uklidnila přečetli jsme si část příběhu o mladém vlčkovi, který se vydal za poznáním lesní moudrosti a my jsme poté též vyrazili za jednotlivými světly lesní moudrosti. První světlo mělo barvu červenou a bylo to světlo lásky, učí nás kamarádství, činit dobré zkutky, ale i vážit si rad starších. u Svátků jsme si přečetli další část příběhu o vlčkovi a pokračovali jsme tentokrát po světle modré barvy - světlo síly. To nás učí odvaze, statečnosti, síle činů i myšlenek, ale i čestnému a nesobeckému jednání. Před kontejnerem nás čekal další část příběhu. Pak už následovalo zelené světlo - světlo krásy. Které nás učí nejen vážit si krásy přírody kolem nás, ale i krásy sama sebe, učí nás v ruchu dnešního světa se zastavit a rozjímat. A jak jinak než že ani před rybníčky nemohla chybět další část příběhu. Poté už se před námi objevilo poslední světlo žluté barvy, bylo to světlo pravdy, to nás učí pravdomluvnosti, čestnému jednání a to, že máme hrát vždy podle pravidel. U boudy na kameňáku byla vyvěšena poslední část příběhu o vlčkovi a o tom, jak nakonec našel a poznal všechny zákony lesní moudrosti a také jak našel své nové území, kde založil vlastní smečku. Trošku symbolicky i my jsme byli na místě, kde jsme se rozhodli zbudovat naši "základnu" pro naše výlety za poznáním a i my zde máme svou vlastní smečku. Poté jsme se přesunuli do boudy, kde byl pro všechny nachystán teplý mošt od tety Danči. Poté co jsme se posilnili, jsme se vypravili zpět k úřadu, kde si každý pobral své výrobky a vyrazil na cestu k domovu. Musím poděkovat jestřábům, kteří pro nás cestu světla rozsvítili.

Naše 14. schůzka - topograf značky

I další naše schůzka byla provázena sluníčkem a doslova letním počasím. Sešli jsme se na úřadě v násedujících počtech - mravenci - Julinka, Natálka a Máťa, veverky - Ellinka, Baruška, Emička a Nikolka, lišáci: Filda, Tobík, Kubík, Vašík, Tomášek, Rosťa a Hyňďa, moc jsme se tu ale nezdrželi a rovnou jsme vyrazili po šipkách. Tématem dnešní schůzky totiž byla odbornost topograf a my začali značkami. Cestou nás provázely různé pochodové značky - jako jdi tímto směrem, odboč vpravo nebo vlevo, dopis 5 kroků nebo třeba tudy nechoď, rozděl se a také konec značení. Značky nás dovedli až na kopec, kde se pálí čarodějnice. Zde jsme se občerstvili a já dětem ukázala mapové značky. Děti při druhém pokusu věděly úplně vše a moc mě tím překvapily. Následovala bojovka v lese. Rozdělila jsem děti do dvou stejně silných družstev, každý dostal papír, na kterém byly sepsány mapové značky a byl zde prostor pro tajenku. V lese byly po stromech připnuty lístečky, na kterých byly namalovány mapové značky a také vždy nějaké písmeno z abecedy - např. kostel = A. Děti se rozběhly po lese a hledali příslušnou značku a také písmeno. Někteří znali mapovou značku, ale už moc neznali písmena abecedy a tak nám je kreslili rukou či do jehličí. Nakonec v infarktovém závěru o pár vteřin zvítězil tým Emičky. A protože se snažili úplně všichni, sladkou odměnu dostali každý vlček. Pak jsme si pobalili věci a šli zpátky do Olší, tentokrát po modré turistické značce, aby těch značek dneska nebylo málo :) Schůzku jsme zakončili na novém lanovém hřišti, které vzniká pod kopcem. Děti si to moc užívaly a ani jsme je nemohli dostat zpět do vsi, takže i tentokrát jsme neskončili včas. Příští týden nás čeká podzimní tvoření a lampionový průvod a já už se nemůžu dočkat. :)

Naše 13. schůzka - opékání buřtů

Jelikož na čtvrtek 17.10.2019 hlásily předpovědi krásné počasí, naplánovala jsem na schůzku opékání špekáčků a úklid na kameňáku. Jelikož bylo krásně, sešlo se nás tentokrát dost - Julinka, Natálka, Stázinka, Baruška, Ellinka, Maruška, Nikolka, Vašík, František, Tomášek, Rostík, Pepa a dorazila i sestřenice Vašíka Rozárka s maminkou. Sešli jsme se na úřadě, odkud jsme se procházkovým tempem přesunuli na kameňák. Zde jsme otevřeli boudu, kam se někteří podívali vůbec poprvé. Pak děti poklidili okolo, protože se sem tam ještě někde válel odřízlý kus prkna nebo nějaká větší tříska. Pak už vlčci posbírali dřevo i chrastí na oheň a já jsem jim už po několikáté osvětlila, jak se takový oheň staví, a kde taky oheň rozdělávat můžeme, a kde ne. Bylo zde několik zájemců o rozdělávání ohně a jako první se přihlásil Rostík. Říkala jsem si, že na každého dojde, jelikož minule nám to škrtání úplně nešlo. Nicméně Rostík zapálil oheň, jak se říká na první dobrou, a na ostatní se bohužel nedostalo, ale slibuji všem, že příště, až bude na programu oheň, dostanou příležitost všichni, i kdyby jsme těch ohňů měli připravit více. Pak už se každý chopil opíkáčku a hurá na to. Už za malou chvíli to tu všechno vonělo a i mě se začaly sbíhat sliny. Přeci jen příležitostí opéci si špekáček na ohni už zase tolik nebude. Potom, co se děti posilnily, vyrazili do lesa na dřevo a šišky. Předháněly se, kdo dotáhne větší větev a donese více šišek, myslím, že bude celý rok čím topit :) a šišky na podzimní tvoření už také sbírat nemusím :) Jediné co nám trochu kazilo náladu byl čas, který se nezadržitelně nachýlil a my museli jít zpátky. Škoda, ani hru jsme tentokrát nestihli. Cestu zpět ještě zpestřily nejmenší holky neobvyklou zastávkou, a tak jsme se tentokrát rozešli už u kontejnerů. Už dneska se ale těším na příště!

Naše 12. schůzka - zdravověda

Tentokrát jsme se sešli v následujících počtech - za mravence dorazila Julinka, Stázinka a na část schůzky i Matěj. Za lišáky tu byli Vašík, František, Rostík, Tomášek a Hyneček. Za veverky tu byly Ellinka, Baruška, Maruška i Nikolka. Tentokrát jsme měli na programu zdravovědu. Někdo by mohl namítat, že děti jsou ještě malé na nějaké základy první pomoci, ale já myslím, že začít se dá v každém věku a jen se to musí dětem dobře podat a také začít od toho nejjednoduššího. Takže úplně na začátek jsme si říkali něco o tísňových linkách a jednotlivé linky jsem se snažila dětem co nejvíce přiblížit - jako třeba telefonní číslo na hasiče je 150 - 0 jako rybníček, 158 - 8 jako pouta a také 155 - 5 jako invalidní vozík. A pokud chceme znát jenom jedno číslo, bohatě stačí 112 - kdy nejjednodušší je představit si toto číslo jako příklad v matematice - 1+1=2 (112). Dále jsme si říkali, kdy volat na tísňové linky a že volání jen tak blokuje tísňvou linku. Pak jsem dětem rozdala úkol na příště, kdy mají vyobrazená zranění rostříhat a nalepit do notýsku. Děti alespoň viděly, to o čem jsme si následující čas povídaly. Začali jsme říznutím, které zažili úplně všechny děti, ať už šlo o říznutí od nože, škrabky, papíru či trávy. Postup byl následující, ránu umýt, vydesinfikovat a v případě potřeby i zalepit. To samé platí i pro odřené koleno, které jsme taky zažili úplně všichni. Už jen některým z nás ale tekla z nosu krev a tak děti bedlivě poslouchaly, co musí udělat. Takže předkloníme hlavu, držíme nos a případně chladíme studeným hadrem na čele či za krkem. Někteří doporučují i smrkat. Pak jsme si říkali, co dělat když máme třísku, kdy tuto vyndáme a místo vydesinfikujeme. A taky co dělat když si z lesa doneseme klíště. Klíště vyndáme speciálními kleštičkami případně pinzetou, místo vydesinfikujeme a hlavně si někde poznamenáme, kdy a kde klíště bylo. Kromě klíštěte nás může "poranit" i hmyz jako třeba vosa, včela či komár. Řekli jsme si jaký je rozdíl mezi jednotlivými štípnutími a co dělat. Pak už zbývalo jen osvětlit co je puchýř a jak postupovat, když ho máme -vyčistíme a přelepíme, pokud je nutné tento propichovat, tak pouze sterilní jehlou. Myslím, že pro tentokrát jsme si toho řekli až dost a tak jsme přešli na praktické ukázky vybavení lékárničky i na samotné obvazování a zalepování drobných ran. Také jsme malovali obrázky na téma první pomoci. Musím říct, že i tentokrát to dětem šlo moc dobře a myslím, že tu máme pár budoucích doktorů či doktorek.

Naše 11. schůzka – zvířata

První říjnová schůzka proběhla 3.10.2019 a dostavili jsme se v následujících počtech - mravenečci - Rozárka, Stázka, Natálka a Julinka, veverky - Baruška, Ellinka, Emička, Nikolka a Maruška, lišáci - František, Vašík, Kubík, Tomášek, Hyneček a Rostík. Téma tentokrát bylo poznávání zvířat a tak trošku příprava na odborku znalec zvířat. Některé děti už přinesli první kila nasbíraných kaštanů a tak mají k odborce skvěle nakročeno. Děti poznávaly zvířata podle obrázků a snažila jsem se jim vysvětlit rozdíl mezi savci, ptáky, plazy, obojživelníky a hmyzem. Děti poznaly úplně všechny zvířátka a udělali mi tím velkou radost. Poté jsme přešli na poznávání podle shozených paroků, podle rohů a peří. To už sem tam něco děti nevěděly. Následovalo poznávání podle zvuků a tam jsme koukali i my dospělí. Poslední poznávání bylo poznávání stop, které jsme měli nedávno a bylo vidět, že děti to mají stále v paměti. Pak už jsme se přesunuli k tvoření z podzimního listí. Děti listy obtiskávaly nebo lepily a tvořili z nich různá zvířátka, ať už lišky, motýly, tak i třeba slony. I obtisky se jim moc vydařily. A já pevně věřím, že když se příště dětí zeptám na otázky z odborek - znalec zvířat, že všichni budou vědět a odborky si splní :).

Výlet na Roštejn - 28.9.2019

V 10:00 hodin jsme se sešli u vstupu do Roštejnské obory. Na místě jsme se sešli já, Baruška, Ellinka a Julinka. Teta Linda, Rostík a Nikolka, teta Renča, strejda Tomáš, Tomášek a Natálka a taky teta Jířa a s ní Verunka a Vojtíšek, kteří bydlí v Brtnici u Jihlavy. Teta Jířa se mnou chodila do oddílu Vlčata a má tak spoustu zkušeností. Vojtíšek a Verunka budou takový dálkový členové našeho oddílu, na schůzky pochopitelně dojíždět nebudou, ale jejich mamka jim vše vysvětlí a naučí je doma a na akce sem tam dorazí :), stejně jako tentokrát. Na Roštejn jsme se vypravili trasou, která vede přímo Roštejnskou oborou. Po cestě děti plnily řadu úkolů a taky poznávaly vše kolem sebe. Cesta nám rychle utíkala a za nedlouho jsme stáli u hradu. Zde jsme ještě posbírali pár kaštanů, nasvačili se a pak už alou na prohlídku přírodovědné expozice. Čekalo na nás obří mraveniště, noční les, poznávání ptáků, hmyzu i stromů. Děti si mohly poslechnout myslivecké vábničky, poznávali zvíře podle stop, ale také mohly prozkoumat, jaký je rozdíl mezi rohem a parohem, mohly se z nich stát myslivci i vyrazit na houby. Celá trasa byla plná úkolů a kvízů a my jsme je poctivě plnily. Když jsme celou trasu poctivě prošli a dosytosti se vydováděli, rozhodli jsme se dojít si na malé občerstvení do místní restaurace, kde si každý dal jídlo dle své chuti. Po jídle jsme vyrazili pomalu zase k vozidlům, cestu jsme si krátili sběrem kaštanů a taky hub. I když to ze začátku nevypadalo, nakonec se udělalo krásně a my si užili nádherný den v přírodě plný poznání!

Naše 10. schůzka - výroba draka

Dne 26.9.2019 proběhla již naše 10.schůzka, tentokrát jsme vyráběly draky. Dostavili jsme se v následující sestavě, za mravenečky Julinka, Máťa, za veverky Emička, Ellinka, Baruška a Nikolka a za lišáky Tobík, Filda, Kubík, Vašík, František, Rosťa, Hyneček a Tomášek, za jestřábi později dorazila i Natálka a Sofinka. Na začátku schůzky proběhla taková malá oslava, kterou si pro všechny nachystala Emička, Kubík a jejich mamka Lucka. Pro děti si připravili spoustu dobrot, limonádu i dva obrovské a moc dobré koláče, které byly místo dortíků. Kubík oslavil v září čtvrté narozeniny, Emička oslavila narozeniny již osmé. Po oslavě jsme se již všichni pustili do díla. Jelikož k podzimu neodmyslitelně patří pouštění draků, rozhodla jsem se, že si s dětmi draky vyrobíme. Většina lidí dnes draka totiž kupuje a vyrobit draka ani neumí. Rozdělili jsme se proto na čtyři menší skupiny - teta Danča a s ní Franta, Vašík a Tobík, teta Jana a s ní Hyneček, Filda a Tomášek, teta Linda a s ní Rostík, Kubík, Emička a Nikolka, a poslední skupinu jsem vedla já a byly tam Ellinka, Baruška a Julinka a přidaly se k nám pak i Sofinka a Natálka. Každá skupina měla k dispozici dvě dřevěné tyčky, provázek, balící papír, krepový papír i barvy. Nejprve jsme vzali jednu tyčku, kterou jsme nechali v celé délce a druhou tyčku jsme o 1/3 zkrátili. Potom jsme z tyček svázali kříž. Na kraji tyček jsme udělali kleštěmi zářezy a po celém obvodu jsme natáhli provázek, který utvořil rám draka. Pak jsme draka obkreslili na balící papír, vystřihli a přilepily. Pak už jenom poskládat z krepového papíru dostatek harmonik na ocas a také draka namalovat. Děti byly moc šikovné a za chvíli už byl úřad plný draků, a to jeden lepší než druhý. Teď už jenom, aby se někdy příště udělalo hezky a mohli jsme je vyzkoušet!

Naše 9. schůzka - Houby

19. září 2019 proběhla naše druhá schůzka v tomto školním roce. Tentokrát na téma poznávání hub. Všichni jsme se sešli na úřadě, za mravenečky dorazila Julinka, Natálka, Stázinka a Rozárka, za veverky Baruška, Ellinka a Maruška, která byla poprvé, za lišáky to byl Tomášek, Hynek, František a Pepa, bráška Marušky, který byl rovněž poprvé. Na úřadě jsme si ukázali, jak dopadlo naše odlévání stopy z předchozí schůzky, a musím říci, že se to povedlo moc a už se těším, že zase někdy nějakou tu stopu odlejeme. Poté jsem dětem rozdala vytisklé houby na papíře, pro ně jako úkol, který si mají do příště, případně co nejdříve nalepit do "chytrých" notýsků. Poté už jsme vzali košíky, nůž a vyrazili na houby. První kousky na sebe nenechaly dlouho čekat, už před naším vjezdem se v břízkách krčilo několik kozáků. Na zahradě jsme pak našli i žampiony. Když jsme popošli kousek dál směrem ke kontejneru, našli jsme křemenáče, píchavky a několik dalších kozáků. Děti byly neskutečné, neunila jim ani ta nejmenší houbička. U kontejneru odbočujeme směrem na kameňák a hned u cesty jsou další křemenáče, jedna hadovka smrdutá a první bedla. Pokračujeme dále na hráz, kde nalézáme kozáky i první praváky. Trošku osamoceně se tu pod břízkami schovává ryzec kraví a taky mochomůrka červená. Ani jednu z těchto houbiček nesbíráme. Víme, že jedovaté a neznámé houby do košíku nepatří. Také děti ví, co si na houby ideálně obléci, proč a taky do čeho houby sbírat a jak se při houbaření chovat. Pokračujeme kolem lesa a nacházíme další píchavky, klouzky, babky, praváky, kozáky i hřiby kováře. Tady jsou houby snad na každém kroku a největšího praváka nalézá teta Lenka. Na louce pak je bedla vedle bedly a tu největší ukořisťuje Hyneček. Košíku už máme plné a taky čas se nám pomalu nachílil ke konci. Proto se vracíme zpět a po cestě nacházíme ještě nějaké ty houbičky. Na úřadě pak probíhá rozdělení úlovku a myslím, že v nejedné domácnosti bude dnes či zítra výborná večeře.

Naše 8. schůzka - STOPY

První schůzka v letošním školním roce - 2019-2020 byla zaměřena na stopy. Hned napoprvé se nás sešlo požehnaně - družina Mravenců - Julinka, Natálka, Máťa a Stázinka, družina Lišáků - Tobík, Filda, Kubík, Vašík, František, Tomášek, Hyneček a nový člen Rostík, za Veverky dorazily - Baruška, Ellinka, Emička a nová členka Nikolka - sestra Rostíka, s nimi i jejich maminka Linda. Nejstarší družina Jestřábů bude v letošním roce fungovat už jako pomocní instruktoři u družin a na první schůzku dorazila Sofinka. Schůzka začala na úřadě nezbytnými informacemi o tom kdo jsme, co děláme a proč. Potom jsem dětem rozdala sešity - svět nečeká za vrátky, pojďme cvičit se zvířátky - je to projekt SOKOLU, kdy děti budou celý rok cvičit a plnit sportovní a jiné úkoly a za ně dostávat do sešitů nálepky. Pak už jsme si povídali o stopách, co vůbec taková stopa je, kde ji můžeme najít, a o tom, které zvíře jakou stopu zanechá. Také jsme si řekli, že kromě stop - otisků nohou - mohou v přírodě najít i stopy po přítomnosti zvířat, jako je např. rozrytá louka, krtinec, hnízdo, parůžek, okousaná šiška či otlučený strom. Pak už jsme vyrazili na stopařskou výpravu. Hned za úřadem nacházíme první stopu a děti dobře odhadují, že se jedná o stopu kachny - cca za 50m ji nalézáme v rákosí, poté plníme první sportovní úkol a nalézáme druhou stopu, kdy děti moc neví, koho je, až obrázek prozradí, že se jedná o vydru, následuje přechod rozbouřené řeky po lávce či kamenech a další neznámá stopa, ze které se později vyklube stopa kočky. Zkoušíme pochod za stížených podmínek - noc či silný protivítr (chůze poslepu a pozadu) až málem přehlídneme stopu srny, kterou děti bezpečně poznají. Vysvětluji dětem nový oddílový signál a to ... "schovat se", kdy musí po zapískání, co nejdříve se schovat. Dětem to po pár pokusech jde parádně a i stopa lišky není zase takový oříšek. Následuje hod mezi kužely a další známá stopa, tentokrát divočáka. Poté vstupujeme do lesa a hned na úvod musíme překonat cca 15 m ostružinové džungle, děti jsou skvělé a jde jim to moc dobře a kousek za ostružinami se krčí divočák. Už nás čeká jen skok přes překážku a poslední stopa, kde se dělí děti na ty, co si myslí, že jde o stopu zajíce, a ty kdo si myslí, že je to stopa veverky. Nakonec se ukazuje, že poslední stopa byla stopa zajíce. Vycházem na silnici před Zamazalovi a zde je opakování všech 7mi stop. Děti si je celkem pamatují, jen vydra jim moc nejde. Pak se přesouváme k nám, kde budeme odlívat stopu ovce (velmi podobnou stopě muflona). Stopu jsem pro ně v týdnu připravila a tak nebylo potřeba ji hledat ani očišťovat. Uděláme tady z proužku čtvrtky kruh, dáme ho kolem stopy a zalijeme sádrou. Jelikož už nemáme mnoho času, nechám sádru vytvrdnout a odlitek donesu na příští schůzku a to včetně odlitku z odlitku. Uklízíme po sobě a vracíme se na úřad, rozdávám úkoly na doma, pro ty kdo budou chtít a loučíme se! Bylo to super.

Rozloučení s létem - 30.8.2019

Na poslední prázdninový pátek jsem naplánovala takové malé rozloučení s létem. Sraz byl v 16 hod. u úřadu a sešli jsme se v následující sestavě - Rozárka s mamkou Luckou, Já, Baruška, Ellinka a Julinka, teta Renča s Tomáškem a Natálkou, teta Danča s Vašíkem a Máťou, Radim s mamkou Radkou, Natálka, Sofinka a Tobík, a vůbec poprvé s námi vyrazili i Hyneček s mamkou Janou. Všichni jsme se přesunuli na Kameňák, kde se nejstarší ujali stavby ohně i samotného rozdělání. Ostatní vzorně nosili chrastí a klacky na přikládání. Rozdělání ohně se povedlo na výbornou a všichni začali netrpělivě opékat. Za chvíli už to všude vonělo po špekáčcích a hladové děti se do nich hned pustily. Po jídle a malém odpočinku jsme si s dětmi zahráli hru "na Skoty a Angličany", kterou jsem pro naše potřeby trošku upravila. Jeden tým byli "Angličani" - kteří měli za úkol uloupit co nejvíce balónků, a druhý tým "Skoti", ti balónky ve vytyčeném území bránili. Pokud byli útočníci chyceni, museli uloupený balónek položit, vrátit se za hranici a tam udělat 10 dřepů. No musím říct, že jsme se naběhali až jejda :) Pak jsme vše po sobě zase uklidili a šli jsme zpátky do vsi. Zde jsme si někteří ještě u úřadu pohráli, a pak jsme se rozešli domů. Za pár dní začnou zase schůzky pravidelně a já se už nemůžu dočkat.

26.7. - 1.8.2019 - tábor - Říše pohádek

Prázdninová procházka

Úplně původně jsem měla naplánované na letní prázdniny spaní na kameňáku v naší boudě. Nicméně dokončení podlahy se protáhlo a tak by první možnost byla až v srpnu, kdy nám trochu nepřálo počasí. A když už to konečně šlo, zabydleli se v naší boudě sršni a já jsem s nimi noc trávit rozhodně nechtěla. Co se dalo dělat. Na rychlo jsem se rozhodla uspořádat alespoň malou procházku na skálu Bradlo, kde byl v červenci umístěn vyřezaný čert. Ráno sedám k telefonu a na naši skupinu píšu info. Většina z vlčků už má program nebo je na dovolené, ale nakonec se nás pár najde. Jdeme my - já, Baruška, Ellinka a Julinka, teta Lucka, Emička a Kubík a taky teta Renča, Tomášek a Natálka. Na úřadě jsme se sešli v 16 h a ještě chvíli jsme čekali, zda dorazí Vašík, nakonec jsme mu zavolali a Vašík nám usnul v kombajnu a tak vyrážíme v nezměněném počtu. Po cestě čas krátíme opakováním kytek, stromů i ostatních věcí, a také sbíráme houby pro tetu Renču. Děti znají téměř vše a já se trošku dmu pýchou. Myslím, že by většinu svých vrstevníků hravě strčili do kapsy. Netrvá to dlouho a jsme na Bradlu. Zde se tyčí krásný vyřezávaný čert. A já se musím sklonit nad prací pana řezbáře, nadarmo se neříká, zlaté české ručičky. Posilnili jsme se a taky vyfotografovali. Pak už pokračujeme po modré značce na kopec, kde se pálí čarodějnice. Děti běžely napřed a my je následovali s nejmenšími mravenečky, kteří se už poponášeli. Na kopci dáváme delší přestávku na svačinu, nějakou tu mlsku a taky si zde děti hrají. Pak už pomalu scházíme z kopce do vsi, kde neúnavné děti míří ještě chvíli na hřiště. Bylo to moc krásné odpoledne.

 

Poslední schůzka - 7. - vodní bitva

 Poslední schůzka v tomto školním roce proběhla 20.6.2019 a to především z důvodu, že někteří již příští týden nemohou. Schůzka probíhala v slavnostnějším duchu. Sešli jsme se v následujícím složení, mravenci: Julinka, Natálka, Máťa a Stázka. Lišáci: Vašík, Franta, Tobík, Tomášek, veverky: Bára, Ella a Emička a z jestřábů dorazili: Miky, Julča, Terka, Kristýnka, Natka i Sofinka. Těsně před začátkem nás trošičku zradilo počasí, začalo nám pršet a tak původní plán, že se sejdeme na hřišti a zahrajeme si hru o balonky na vodu padl. Sešli jsme se na úřadě, doplnili odbornosti, které jsme ještě nevypsali s ohledem na nedělní desetiboj. Pak jsme se pustili do připravených dobrot a pustili si k tomu přírodovědný dokument, za chviličku už vyšlo sluníčko a bylo možné se přesunutout na hřiště a zahrát si hru o vodní balonky. Děti se rozdělily do dvou družstev a odpovídaly  postupně na otázky, většinou o zvířatech, kytkách, zdravovědě a táboření a nebo plnili většinou sportovní úkoly. Pokud dotyčné družstvo otázku vědělo, či úkol splnilo, obdrželo 10 balonků a mohlo začít plnit. Po chvíli již měla obě družstva balonků dostatek, i když musím uznat, že družstvo Natálky mělo balonky o dost plnější. Na závěr jsme uspořádali bitvu na fotbalovém hřišti, to co děti hodinu plnily, bylo během dvou minut vyházené, ale děti se nedaly a stříkaly po sobě vodou z lavorů, plniček a všeho možného. Nakonec jsme to museli ukončit, protože někteří byly jako vodníci. Kdo poté šel domů, obdržel knížečku Mladý zálesák, aby mohl v případě, že se bude v létě nudit, nahlédnout a třeba něco vyzkoušet. Doufám, že ty dva měsíce jsme si společně užili a že se opět v září sejdeme a budeme pokračovat, tam kde jsme skončili.

Olešský desetiboj

 Na první, a doufám, že ne poslední ročník, olešského desetiboje, dorazili všichni vlčci, všech 24 členů. Kromě nich i dorazili i holky Anetka a Adélka od Plášilů, Barča a Kuba od Zlatušků, Tomáš, Jirka a Martin od Poukarů, Anička a Matěj od Zaoralů, Jáchym s malým bráškou od Řízků, Adam Hamršmíd a taky Eliška a Jára Železnovi, Kuba a Gabča Kazdovi, Bára a Julinka Svobodovi a ještě Viky a Tobi Bennett a ani Matěj a Amálka Maxovi nesměli chybět. Soutěžilo se pochopitelně v deseti disciplínách - vis, skok, lukostřelba, lehy/sedy na čas, překážkový běh, hod lítacím talířem na přesnost, dřepy na výdrž, hod tenisovým míčkem, sprint na 50 m a vytrvalostní běh. Registrace měla proběhnout od 15-15:15 hod., ale většina závodníků dorazila s předstihem, tak jsme vynechali úvodní projev a dali jsme se rovnou do závodění. Každý závodník obdržel startovní číslo a kartičku na výkony. Já sama jsem byla u disciplíny vis, skok měla na starosti mamka Radima - Radka, lukostřelbu teta Danča, lehy/sedy teta Anička, mamka Markétky a Jáchyma, překážkový běh strejda Honza, hod na přesnost teta Klára, maminka Anetky a Adélky, dřepy teta Renča, hod teta Maruška, sprint teta Lucka, mamka Emičky a Kuby a vytrvalostní běh teta Lucka, mamka Rozárky. Všichni soutěžili co to jen šlo, bylo radost se na to koukat, třeba Matěj Maxů vydržel ve visu neuvěřitelných 3.01 min., a Mikuláš udělal poctivých 100 dřepů, Viktorka Bennett hodila lítací talíř pouhých 30 cm od terče a i ostatní předváděli jeden lepší výkon za druhým a to i při vyrtvalostním běhu, který například v kategorii 7-10 let vyhrála Emička, byť v její kategorii bylo dalších 11borců, z nichž drtivá většina o mnoho starší. Po celou dobu měli závodníci k dispozici točenou bezovou limonádu, později lahvové zonky, které do závodu dodala obec Olší a taky spoustu dobrot, které donesli skoro všichni, co na závod došli. Po samotném desetiboji proběhl fotbalový zápas dětí proti tatínkům, který v infarktovém závěru skončil 7:7 a následovaly penalty, ve kterých děti zvítězily a obdrželi putovní pohár. Pak už následovalo vyhlášení výsledků a předávání medailí a diplomů. Každý závodník dostal kovovou medaili i medaili dřevěnou s vyobrazení naší kapličky, ty obstarala teta Danča. V kategorii 3-4roky skončili na 3. místě Vašík, na 2. místě Ellinka a na 1. místě Anička, v kategorii 5-6let obsadil 3.místo Tobík Bennett, 2.místo Anetka a 1.místo Matěj Zaoral. V kategorii třetí 7-10 let obsadila 3.místo Sofinka, 2. místo Matěj Maxa a 1. místo Miky a ještě v poslední 4.kategorii 3.místo Kuba Střelců, 2.místo Bára Střelcová a 1.místo Julinka Dvořáková. Pak už jsme si jen užívali pozdního odpoledne, jedli a pily a někteří taky sportovali. Myslím, že se celé sportovní odpoledne vydařilo a už se těším na další ročníky.

6. schůzka - sportovec

 Dne 13.6.2019 proběhla naše šestá schůzka. Na ní jsme plnili odborku sportovce. Sešli jsme se v následujícím složením, mravenci: Rozárka, Stázinka, Julinka, Natálka a Máťa, lišáci: František, Tomášek, Vašík a Kubík, Veverky: Barča, Ellinka a Emička a za jestřábi tentokrát dorazil pouze Radim. Nejprve jsme se pořádně rozcvičili a pak už jsme se vrhli na lehy/sedy, kotoul, skok z místa, hod tenisákem, střílení na fotbalovou bránu, odpaly baseballovou pálkou i střílení z luku. Vzhledem k tomu, že bylo úplně největší horko, museli jsme se chodit po každé disciplíně osvěžovat. Protože, abychom splnili celou odborku, bylo ještě mnoho úkolů před námi, třeba slalom s florbalkou, dřepy, chytání míče i dribling, na závěr ještě běh na 50 m a taky vytrvalostní 250 m. Můžu říct sama za sebe, že jsme ze sebe v tom horku vydali úplně všechno. Každý, kdo s námi dnes odborku sportovce plnil, ji splnil a na konci schůzky obdržel obrázky do brožury i nášivku samotnou. Kdo měl ještě síly, mohl si zkusit překážkový běh na nedělní desetiboj. Můžu říct, že vlčci jsou na něj určitě dobře připraveni!

Naše 5. schůzka - oheň

 Na první červnovou schůzku jsme dorazili v těchto počtech - Mravenečci: Rozárka, Julinka, Stázinka a Honzík, Lišáci: Filda, Tobík a Franta, Veverky: Baruška, Ellinka a Markétka a Jestřábi: v plném počtu - Natálka, Sofinka, Jáchym, Radim, Terka, Kiki, Julča a Miky. Program dnešní schůzky byl oheň, rozdělání ohně, bezpečnost u ohně i výběr správného místa. Sešli jsme se u úřadu a po nutném focení do brožurek s odborkami, jsme vyrazili směrem na kameňák. Po cestě jsme si chvíli krátili plněním odborky znalec rostlin, hub a stromů - kdy Julča i Sofinka byly úspěšné a téměř mají odborku splněnou. Někteří se dnes rozhodli plnit i nováčkovskou zkoušku mlčení, a tak bylo po cestě nezvykle ticho :) Po příchodu na kameňák jsme se společně vyfotili a pak už jsme si říkali, kde je nejlepší oheň rozdělat, a naopak, kde se rozdělávat oheň nesmí a proč. Vysvětlili jsme si, že oheň ani sirky nejsou hračka, a že se podle toho u ohně chováme. Potom už se vlčkové vypravili do lesa, každý měl úkol donést alespoň 5 pořádných klacků na oheň a hrst chrastí. Za chvíli se už hromada s klacky u ohně zvětšovala a i chrastí přibývalo rychlostí blesku :) Když každý vlček svůj úkol splnil, ukázala jsem všem, jak se takový oheň rozdělává, takže jen tak pro připomenutí - vybereme správné místo, uděláme bezpečné ohniště, dáme hromádku chrastí (nemusíme úplně šetřit) a přes něj do pyramidy(kuželu) tenké suché klacky, mezi chrastí vložíme březovou kůru, protože tato hoří i mokrá a na rozdělání ohně je nejlepší a pak hurá na to! Mě se do košíku s věcmi vylila voda na hašení ohně, takže krabička sirek byla hodně mokrá a já se lehce opotila, protože rozdělávat oheň zapalovačem se mi fakt nechtělo. Nakonec asi na třetí škrtnutí sirka chytnula, a protože jsme měli oheň dobře postavený a dřevo bylo krásně vyschlé, oheň chytil na první pokus. Trochu jsme přiložili a hurá na opékání špekáčků! Měli jsme trošku míň opékáčků, dnes nás bylo hodně, tak vyrazili tatínci Honza a Zbyňďa pro další. Zbynďa se vrátil s menším krvavým zraněním, které se díky Honzově autolékárničce, prozatimě ošetřilo. Já jsem totiž naši lékárničku, i přes tahák na ruce, nechala na úřadě...příště slibuji nápravu, lékárničku vezmu a věřím, že se nikomu nic nestane! Když jsme se dostatečně nacpali špekáčkama, šli jsme na louku hrát s dětma hru na čísla. Děti se podle věku a zdatnosti rozdělili na dvojice stejných čísel....jedničky, dvojky....až sedmičky...čísla se pak rozdělili na dvě družstva, kdy každé družstvo bylo složeno z čísel - 1-7. Každé družstvo si sedlo do řady a do prostoru mezi obě družstva se položil šátek. Když jsem zvolala příslušné číslo, obě děti s tímto číslem co nejrychleji vyběhly pro šátek, ten kdo ho ukořistil první, jeho družstvo mělo bod. Jednou to byly jedni, jednou druzí...nešlo tak ani o vítězství, jako o hru samotnou! A jelikož  čas zase rychle utekl, ti kdo chvátali a měli nějaké úkoly, vyráží s tetou Maruškou k úřadu a domů, ti co mají času více, zůstávají ještě na kameňáku a nosí odřezky prken a kůlů od boudy. Asi po 15 min. i my odcházíme. Na příště se můžou děti těšit na sportovní schůzku a plnění odborky sportovec! Takže sportu zdar a příští čtvrtek se těším!

 4. schůzka - určování stromů a rostlin

 Tak konečně od začátku května nám na schůzku vyšlo parádní počasí, a tak jsme ji mohli strávit venku a ne zavřeni na úřadě. Za mravence dorazili: Máťa, Julinka, Natálka, Stázka. Lišáci: Franta, Vašík a Tomík. Veverky: Markétka, Barča a Ellinka a za Jestřáby Miky a Jáchym. Hned na začátku jsme se po jednom vyfotili, abychom měli konečně fotečky do brožurek s odborkami, poté už jsme vyrazili na kameňák. Po cestě bylo připraveno 19 stanovišť a na nich celkem 40 stromů a rostlin. Některé byly známé, jiné míň a pár jich bylo dle mě obtížných. Hned na prvních čtyřech stanoviští jsem ale zjistila, že to naši vlčci se znalostmi rostlin a stromů (až na vyjímky) nebudou mít tak valné. Když místo jasanu zněla odpověď smrk a na mou otázku, jestli teda má jehličí odpověděl Tomášek, že má.....když téměř nikdo nepoznal šípek a po všemožných i nemožných nápovědách ani lísku a ostružiník, byla jsem v koncích. Nicméně, pak už se nám začalo trošku dařit, a většinou jsme se už ke správné odpovědi dopátrali. To mě trošičku uklidnilo, ale cvičit budeme muset ještě dost :) Po příchodu na kameňák jsme si odložili věci a pro každou družinku byla někde v okolí postavena mohyla z kamenů a v ní zastrčená družinová vlajka. Úkol pro družinu zněl jasně, co nejrychleji najít svou vlajku a všichni se vrátit zpět. Když pomynu malé mravenečky, nejrychlejší byli kluci z jestřábů, po nic lišáci a v těsném závěsu i veverky, které měly vlajku o poznání víc schovanou než lišáci. Poté už jsem vytáhla šátky, utěrky a i něco málo z náhradního oblečení (téměř nikdo si totiž nevzal s sebou šátek) a mohla začít hra na "lišáky a lovce". Hra spočívala v tom, že si lišky zastrčily za kalhoty šátek či jiný kus oblečení, který přestavoval ocas, pak zde byl 1-2 lovci, jejichž úkolem bylo ve vytyčeném území v co nejkratším čase, ulovit co nejvíc lišek (ukořistit jejich ocas). Když jsme chtěli hru korigovat, nechali jsme na zvolání lišky či lovce udělat tři dřepy. Myslím, že se děti parádně vyběhali a po picí pauze, jsme se, vzhledem k času, vypravili zase zpátky na úřad. Po cestě měl každý za úkol utrhnout minimálně 1 rostlinu, aby jsme ji mohli dát na úřadě vylisovat a někdy příště zhotovit herbář. Myslím, že se schůzka povedla a na některé hlášky o kytkách a stromech asi jen tak nezapomenu :)

Naše 3. schůzka

 Na naši třetí schůzku jsme dorazili v hojném počtu - za družinku mravenců - Julinka, Stázinka, Natálka, za družinku lišáků Filda, Tomík, Tobík, Franta, družina veverek byla v plném počtu Markét, Emička, Barča i Ellinka a ani jestřábi se nenechali zahambit a dorazili téměř všichni - Jáchym, Miky, Julča, Terez, Kiki, Sofča a Radim. Rozdělili jsme se na tři skupinky, ti, co nebyli minulý týden si dodělávali notýsky na lístečky, ti co byly tvořili naučné listy o zvířatech a pak mravenečci, kteří pomáhali všude se vším. Všichni se svých úkolů zhostili parádně a zanedlouho už bylo na úřadě plno notýsků i listů, které jsme poté vyvěsili na nástěnku. Protože jsme tentokrát měli hodně nabytý program v rychlosti jsem děti seznámila s poznáváním zvuků zvířat v lese a až na pár vyjímek (které bych sama nevěděla) poznali vše. Pak jsme si ukázali poznávání zvířat podle paroží, rohů i srsti. Děti si mohli osahat srnčí, dančí i jelení shozy, vidět lebku muflona a srst z lišky, kun, prasete i jezevce. Vše budou potřebovat do plnění odborky znalec zvířat a tak doufám, že jim alespoň něco málo uvízlo v paměti. Potom jsme se přesunuli ven, kde jsme nacvičovali signál z morseovi abecedy -. nebo-li česky :) nástup! Děti po zaznění tohoto signálu se musí v co nejrychlejším čase seřadit do družinek. Musím říct, že i toto jsme za ten krátký čas napilovali. Pak už jsme se přesunuli na hřiště, kde byla připravena poznávací hra na zvířata. Děti vybíhaly ze středu hřiště na sedm různých stanovišť (vždy na jedno a zase zpět), kde visely obrázky zvířat, které si zapamatovali, a když doběhly, zaznamenali. Nejrychlejší a zároveň bezchyby byla Julča z jestřábů v čase něco málo pod 6 minut v těsném závěsu za ní Baruška z Veverek (též bez chyby). Všechny ale musím pochválit za snahu i jejich znalosti. Vítězska dostala sladkou odměnu, se kterou se kamarádsky rozdělila. Pak už jen úklid hřiště a alou zase domů. Tak zas za týden ahoj!

Řemeslný den

Na dnešní den jsem naplánovala řemeslný den, byli svoláni všichni členi naší vlčí smečky, abychom společnými silami zbudovali "základnu" pro naše výpravy za poznáním přírody. Některé vlčky zaskočila nemoc, tak jsme se nesešli v plném počtu, nicméně bylo nás dost. Na dnešní řemeslné tvoření dorazili: Filda a taťka Honza, Tobík, Julinka, Baruška, Ellinka a já, Markéta a Jáchym, Frantík, Stázka a maminka Lenka, Tomášek, Natálka a mamka Renča a taťka Tomáš, Radim s mamkou Radkou, Miky, Matěj Maxů a Julča a nechyběly ani Terezka a Kristýnka. Sešli jsme se u úřadu a vyrazili jsme směrem na kameňák, po cestě jsme ještě vyzvedli dva kotouče plné nářadí a štafle. Miky, Matěj a Jáchym se toho džentlmensky ujali a vše dotáhli až na kameňák. Po příchodu děti vyskládaly všechno nářadí a já jsem šla tatínky zasvětit do plánu práce. Potom už následovalo kratičké školení o bezpečnosti práce :) a pak už alou na to. Miky, Matěj a Jáchym šli společně s tatínky obíjet konstrukci boudy, kterou pro nás postavil tatínek Marek Vokřínek s dědou. Holky z jestřábů (Julča, Terka a Kristýnka) uřízly kůl a tento osekaly do špice a zabily do země a vytvořily díky němu a stromům ohrádku pro dřevo, které zatím zbytek dětí poctivě snášel. Jednak bude dřevo na oheň a jednak nebudeme mít v cestě zbytečně překážky. Potom holky z jestřábů šly pomáhat se zabíjením hřebíků a také odkorňovaly kůly v boudě. Já s maminkami a menšími dětmi jsme se pustily do odklízení hromady hlíny, aby vzniklo místo pro ohniště. Dětem to šlo moc hezky a všichni se snažili, o rodičích ani nemluvím, to byl úplný koncert. Miky a Matěj nás před čtvrtou opustili a šli fandit našim hokejistům. My ostatní jsme vydrželi a ani počasí nás neskolilo. Před druhou větší přeháňkou k domovu vyrazila Lenka s dětmi a Markétkou. Ostatní jsme se schovali a po občerstvení buchtou a pitím jsme pokračovali v práci. Lišáci a Veverky se učili řezat pilou a osekávat kůl do špice, vyráběli nohy pro lavičky k ohni. Tatínci, Jáchym a velké holky obili jeden a půl stěny a další už nezačínali. Tatínek Honza a Filda museli také dřív domů. My ostatní rozhrabali zbyteček hlíny a jestřábi se ujali stavby ohniště a lišáci a veverky jim nosili kameny o sto šest. Za chviličku bylo již ohniště hotové, jen rozdělat oheň a opéct buřty :), tak snad příště. S Radimkem a Radkou jsme zatím postavili ještě narychlo jednu lavičku a pak už jen zapisování splněných zkoušek. A musím říct, že jich bylo mnoho. Dokonce jestřábi (krom fanoušků) mají splněn celý jeden okruh z odborky a menším dětem chybí 1-2 zkoušky. Takže co dodat, velký kus práce odveden, zkoušky splněny a místo pro naši činnost se rýsuje. Mám ze všech velikou radost a všem patří obrovský dík!!!

Naše 2. schůzka

 Na druhou schůzku jsme se dostavili v sestavě: já, Baruška, Ellinka a Julinka, Renča, Tomášek a Natálka, Máťa, Vašík a Danča, Lenka, František, Stázka a Markétka. Většina dětí vyluštila úkol z minulého týdne a zjistily, že tečky a čárky znamenají šifru jménem morseova abecena. Ode mne obdrželi do chytrých sešitů celou morseovu abecedu včetně pomocných slov, určitě to ještě využijí. Poté jsme se vrhli do výroby notýsků na lístečky. Bude to notýsek, kam budeme lepit lístečky, které budou děti dostávat za akce, za splněné úkoly, diplomy apod.. Desky notýsku jsme potáhly látkou, vše přilepily a pak celý notýsek každý dozdobil dle svého vkusu. Děti razily teorii, čím víc, tím líp. Ale notýsky se jim moc povedly. Po tvoření jsme si ještě děti vyzkoušela z lesních zvířátek (savci) a tak trošku navázala na příště. Závěrem děti obdržely lístečky z akcí kde byly, lístečky za splněný úkol a všichni kromě mravenců ještě splnili část odborky znalec zvířat. Pak už jsem jen rozdala úkol na příště (který není povinný) a po úklidu jsme se rozešli domů.

Naše 1. schůzka

 Dnes 9.5.2019 proběhla první naše schůzka. Počasí nám dnes moc nepřálo a celé dopoledne bylo deštivé. Zvolila jsem proto program v klubovně (na úřadě), i když odpoledne už bylo počasí fajn. Sešli jsme se v hojném počtu. Mravenci: Rozárka, Julinka, Natálka, Máťa a Stázinka, Lišáci: Filda, Tomášek, Tobík, Vašík a Franta, Veverky: Barča, Ellinka a Markétka a Jestřábi: Natka, Julča, Sofča, Miky, Terez, Kristýnka a Radim. Na úvod jsme si řekli něco o našem oddílu a představili jsme si oddílové zkoušky. Pak už jsme začali hrát hru - Máme rádi vlčka - inspirovaná televizní show Máme rádi Česko. Děti jsme rozdělili na dvě skupiny první týp vedla kapitánka Julča a v týmu byli: Kristýnka, Tomášek, Sofča/Natka, Markétka a Tobík. Druhý tým vedla Terka a v týmu byli: Miky, Radim, Barča, Ella, Filda, Vašík a Franta. První hrou bylo poznávání zvířat podle obrázku a oba týmy si vedly moc dobře a poznaly vše. Druhá hra s názvem cizí pojem už dala dětem víc zabrat. Třetí hrou bylo malování a Miky i Julča se toho ujali suprově, ani 2 minuty to netrvalo. Následovala hra tik-tak, kdy všichni ukázali, že znalostí mají už teď mnoho. Pak ještě hra ANO/NE, kdy se týmy snažily uhádnout srnku a prase a i to se jim po chvilce povedlo. Poslední hrou byl popis, kdy hlavní úlohu měli kapitáni. Pak už následovalo sčítání bodů a já bych to ani líp nevymyslela, oba dva týmy dohromady získali 42 bodů a tak nebylo poraženého. Děti dostaly sladkou odměnu a na závěr každý obdržel lísteček, na kterém stálo:

-./.-/...//---/-../-../../.-..//...-/.-../-.-./-.-./..////

Jsem zvědavá, kdo to jako první rozluští!

Velikonoční tvoření - 21.4.2019

 Tak trochu již tradičně jsme se sešli všichni společně na úřadě na velikonoční tvoření. Sraz byl v 16 h, ale my a Renča, Tomášek a Natálka jsme dorazili již o hodinu dříve, abychom vše připravili. Vše nám šlo od ruky a tak za chvilku bylo vše hotové. Byla připravena technika zdobení košilkou, barvy a obtisky, na sporáku vařila voda s cibulovými slupkami a i vosk v plechovkách se pomalu rozehříval. Kromě toho byly připraveny i šablony na velikonoční zápichy a velikonoční omalovánky. Barunka, Ellinka ani Tomášek nečekali a vrhli se na tvoření, po chvilce se k nim přidal i Filda s Honzou a Tobík, Sofinka, Jirka, Vašík, Máťa a Danča. Najednou byl úřad plný. A to jsme tu zdaleka nebyli všichni. Nejvíce dětí obsadilo již tradičně malování voskem a musím říct, že jim to všem šlo moc krásně. Každý vyzkoušel alespoň jednu techniku zdobení vajec a tak jim hned, co obdržím brožury se zkouškami, musím tuto zkoušku uznat. A abych nezapomněla, dorazili ještě Emička, Kubík, Lucka Svátková, Lucka Moudrá s Pájou, Lenka s Františkem a Stázinkou, Maruška s Julinkou a Mikulášem, Zdenka s Kristýnkou a taky Amálka. Kdo nezdobil vajíčka, zkoušel uplést pomlásku z vrbových proutků. Musím pochválit Sofinku, která zvládna pomlásek hned několik! Když už měly moje holky vše vyzkoušené a nazdobené, honily se s ostatními kolem úřadu a snažily se navzájem vymrskat. Vše zakončila Ellinka, která propadla lavičkou v čekárně. Dospělí se jí snažili nohu vyprostit a Ellinka je doprovázela křikem. Naštěstí vše dobře dopadlo a nohu se podařilo zachránit a ani lavička neutrpěla újmu. Hned na to se František spálil o kopřivu a tak další neštěstí bylo na světe. Naznala jsem, že už nic dalšího nevytvoříme a tak, jsme se s částí dětí odebraly na hřiště a ostatní, co dorazili později ještě v klidu tvořili. Bylo to opět moc krásné a doufám, že to příští rok zopakujeme!

Akce úklid obce - 30.3.2019

 První oficiální akcí našeho oddílu byl úklid obce. Svolali jsme všechny vlčky, aby jsme společnými silami uklidili naši obec, aby jsme to zde měli krásné a čisté a zároveň, abychom si zasloužili oddílová trička a kšiltovky, které pro všechny zaplatila obec. Sraz byl v 15 hodin u obecního úřadu a každý si měl donést rukavice. Sešli jsme se téměř na čas a po krátké organizační řeči se rozdělujeme na tři úderné skupiny. První skupinu vede Renča a s ní vyráží na úklid části obce k "pštrosákům" i Natálka, Terez a Kristýnka. Druhá skupina vedená Luckou Moudrou vyráží na úklid části obce "k Horálkům" a společně s ní i Pája, Natálka, Sofča a Tobík. Potom se k nim ještě přidá paní Zdenka a její vnuk Martin. Poslední skupinu vedu já a odcházíme ke kontejneru, se mnou i Ellinka, Baruška, Tomášek, Lucka Svátková, Emička, Kubík a Julinka. Všichni si vedeme velmi dobře a pytle se plní vším možným i nemožným. Je hrozné, co někteří lidé (prasátka) dokáží do přírody vyhodit. Děti i dospělí jsou skvělí, sbírají, ničeho se neštítí a neunikne jim ani nejmenší papírek. Naši skupinku sice na chvíli ochromili lepkavé babky, které se především na "zimní vlněné" pracovní rukavice nalepily a vůbec nešly sundat. Nám to ale nevadí a pokračujeme v úklidu, k nám se postupně přidávají i obě další skupiny a společně jde práce hezky od ruky. Je hotovo, po hodině máme uklizeno a já se jen kochám pohledem na okolí kontejneru, takhle čisto tu ještě nepamatuji. Ještě společná fotka a potom následuje přesun na hřiště, kde se všichni scházíme po nutném umytí rukou. Zde máme připravený znalostní "odpadkový" kvíz a taky jsou zde špekáčky, pečivo a limonády, jako odměna za dobře odvedenou práci. Nejstarší děti se snaží rozdělat oheň, je teda pravda, že se v tom budou muset kapku potrénovat, ale nakonec jsou úspěšní a tak začínáme opékat. Mladší děti zatím plní kvíz, kdy umisťují do kontejnerů ze sklenic příslušný odpad a také přiřazují k odpadkům lísteček s dobou jejich rozpadu v přírodě. Některé z nás překvapují některé údaje, např. žvýkačka se rozkládá 50let a dětská plena dokonce 250-500let. Buřty voní a k nám se připojují Lenka s Františkem a Stázičkou a taky Maruška s Julčou, Mikim a Honzíkem a taky Zdenka, Zbynďa a Rozárka. Počasí nám přeje a tak si odpoledne na hřišti užíváme. Závěrem děti obdrží slibovaná oddílová trička a čepice. Za chvíli kam se podíváš, všude je zelená čepice s oddílovým znakem, kterou si určitě všichni zasloužili!

První opékání špekáčků

 Jednou v pátek ráno sedím a koukám z okna, venku svítí sluníčko a vypadá to, že bude krásný den. Napadá mě, co takhle vyrazit na "kameňák" a opéct buřty. Píšu smsky a volám a zájemci se jen hrnou. Super, uděláme si krásné odpoledne v lese a vyzkoušíme si, jak nám to bude v oddíle fungovat. Navíc už vím, že na kameňáku budeme "budovat" naší základu, odkud budeme vyrážet na výpravy za poznáním. V poledne vyzvednu holky ze školky, nachystám špekáčky, pečivo i zeleninku a ostatní potřebné propriety a pak už jen co dvacet minut poslouchám Ellinku s Baruškou a jejich: "když už konečně půjdeme?" Kolem 16hod. doráží Emička, Kubík a teta Lucka a v zápětí i strejda Tomáš s Tomáškem a Natálkou. Zatím jsme kompletní, proto balíme věci a vyrážíme. Po cestě děti zkouším, jestli poznají ten či onen strom, šišku či rostlinku. Jestli ví, kdo rozryl louku či udělal kopeček z hlíny. Děti odpovídají a vědí snad úplně vše a já mám velikou radost. Po cestě ještě nasbíráme z padlého stromu březovou kůru a než se nadějeme jsme na kameňáku. Odkládáme věci a já dětem vysvětluji, jak správně rozdělat oheň. Nejprve uklidíme ohniště od minule a zvětšíme ho. Děti nosí kameny i klacíky na přikládání. Potom vyrážíme na chrastí, podaří se nám ho nasbírat dost a tak se vracíme k ohništi, kde chystáme oheň, nejprve chrastí, tenké klacíky, pak silnější a nakonec březovou kůru. Jdeme na to, kdo zkusí škrtnout, nic a nic a nic a zase zlomená sirka, i s pomocí to dětem moc nejde. Až nakonec Emička škrtne a zahodí sirku do ohně, na nic nečekám a přiložím březovou kůru a chrastí, no vida oheň hoří a nám se to podařilo rozdělat bez papíru a na první sirku (teda první zapálenou :) ). Pak už bereme špekáčky a opékáme, krom nejmenších členů se snaží opékat děti samy. Budou mít alespoň splněnou zkoušku do odborek. Už za chvíli si pochutnáváme, místy na ne moc propečených, špekáčkách, pečivu a zelenině. Na místo doráží ještě teta Danča a Vašík a Máťa a kluci se hned vrhají po opékáčcích. Po jídle se děti rozbíhají na všechny strany a hrají si na vše možné. My dospělí si konečně taky opékáme špekáček a v klidu si užíváme odpoledne v přírodě. Když už oheň téměř dohořel, vzpomněly si děti, že by si ještě doopekly buřtíky. Znovu rozfoukáme oheň a opékáme ještě dva špekáčky. Děti se do nich pustí a za chvíli je po nich. Pak už oheň necháme dohořet a pomalu ho hasíme, zdá se mi, že by ještě chtělo trochu vody přidat a tak Tomáš obětuje část magnezie, popravdě se totiž nikomu moc nechtělo k rybníku pro vodu. Pak už voláme děti, a přes vlnu protestů odcházíme domů. Bylo to fajn odpoledne a už se těšíme na další!

Tábor 2018 - Indiáni 29.7.-5.8.2018

Jak to všechno začalo…

 Vše začalo vlastně již strašně dávno, na podzim roku 1993, už ani nevím, zda v září nebo až v říjnu. Jednoho dne za mnou přišla má mamka a ptala se mě, zda bych nechtěla chodit do zajímavého kroužku, budu se tam prý učit o táboření, kytkách i zvířatech, budu tvořit i sportovat, budeme chodit na schůzky, jezdit na výpravy a taky v létě na tábor. Mě se všechno tohle moc líbilo a tak jsem souhlasila. Nikdy by mě ale nenapadlo, že mě to v oddílu Vlčata, který funguje pod organizací Javořice, klub E.T.Setona, chytne natolik, že v něm budu aktivně působit až do roku 2012. Nesčetně zážitků, hodin, měsíců i let strávených v přírodě, mimo civilizaci i moderní technologie. Roky, kdy člověk pronikal do zákonů přírody, kdy se z této nekonečné encyklopedie snažil číst a zapamatovat si co nejvíce. Mnoho přátel, se kterými se setkávám dodnes. A já dnes mohu s klidným svědomím říct, ano oddíl Vlčat se mi vryl jednou pro vždy do srdce a zanechal zde svou stopu, kterou nic nedokáže vymazat. Takže moje velké přání bylo, aby i moje děti mohly jednou oddíl Vlčata navštěvovat. Čas běžel a já opravdu měla děti, a to hned tři holky. Byl tu ale problém, přestěhovala jsem se do vesničky Olší, která leží téměř na hranici kraje Vysočina, asi 40 km od Jihlavy. Už když se narodila Baruška jsem věděla, že bude nemožné jí vozit každý týden na schůzku do Jihlavy. Už v té době, v roce 2013, jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že si zde na Olší založím nějakou tu pobočku oddílu Vlčat. Za rok a půl na to se narodila Ellinka a tato myšlenka zase musela na čas ustoupit. Když se pak v roce 2017 narodila Julinka, vypadalo to, že můj sen o tom, aby i mé děti chodily do oddílu a učily se o přírodě, zůstane jen snem. Čas běžel dál a byl tu rok 2019, 2019…rok, kdy oddíl Vlčat slaví 50let od svého vzniku, kdy při přípravě oslav této události si připomínám vše to krásné, co jsem zde prožila, vše co jsem se naučila a vím, že chci své zkušenosti předat dál! A když nemůžou mé děti jezdit 3x týdně do Jihlavy, udělám si zde vlastní oddíl! Po konzultaci s vedoucím oddílu Vlčata, s panem starostou a ostatními rodiči jdu do toho, sedám a dávám dohromady nováčkovské zkoušky i odborky, vyjednávám klubovnu na úřadě i stavbu boudy na Kameňáku a neskutečně se těším až to v září 2019 rozjedeme. Sem tam jsem se zeptala dětí na hřišti, co ony na to a jejich odezva byla naprosto úžasná a jejich zápal a nadšení nakažlivé a tak jsem souhlasila, že náš oddíl rozjedeme už v květnu 2019. Teď teprve začaly pravé fofry…brožury, trička, kšiltovky, šátky, nakoupit vybavení i jiné potřeby, upravit klubovnu, zorganizovat první akce i založit www.stránky, ale stálo to za to! A já, byť někdy toho mám nad hlavu a nevím kam dřív skočit, bych neměnila, protože tohle je ten největší koníček co má, tohle mě naplňuje a dává mi neuvěřitelnou energii. A já jenom doufám, že nám tady v Olší náš kroužek vydrží co možná nejdéle!